ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3050.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3050/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce M. P ., zastoupeného Mgr. Radkem Chocholou, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 10, proti žalovanému J. V ., zastoupenému JUDr. Petrem Permanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, o zaplacení 212 930,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 247/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2008, č. j. 29 Co 323/2008-108, 29 Co 324/2008, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. září 2007, č. j. 4 C 247/2006-78, ve znění doplňujícího a opravného usnesení ze dne 10. června 2008, č. j. 4 C 247/2006-91, v napadených výrocích, jimiž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci 212 930,60 Kč oproti vydání specifikovaných věcí a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil, nýbrž své námitky soustředil především do kritiky skutkových zjištění, na nichž odvolací soud založil závěr o vadách díla. Dovolatel tak patrně přehlédl, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto jeho výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemohou přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit ani nedůvodná námitka dovolatele, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu smlouvu o dílo č. 7/10/02 ze dne 14. října 2002, neboť svůj závěr o odpovědnosti žalovaného za vady postavily na zjištění, že mezi účastníky k uzavření smlouvy o dílo došlo.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu