ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3081.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3081/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. P. P. , zastoupeného JUDr. Davidem Uhlířem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, proti žalované Fakultní nemocnici Na Bulovce , se sídlem v Praze 8, Budínova 2, IČ 00064211, zastoupené JUDr. Františkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66, o zaplacení 7 198 207 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 94/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2009, č. j. 11 Co 477/2008-207, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2009, č. j. 11 Co 477/2008-207, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. května 2008, č. j. 31 C 94/2006-187, v bodech II. a III. výroku se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. května 2008, č. j. 31 C 94/2006-187, v napadeném rozsahu, v němž Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu v rozsahu částky 5 936 122 Kč a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud vyšel při posuzování nároku žalobce na úhradu zvýšení ceny díla z titulu tvrzené tzv. inflační doložky za roky 2002 až 2005 ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž byla mezi žalovanou jako objednatelkou a M. M. jako zhotovitelkou (právní předchůdkyní žalobce) uzavřena dne 1. ledna 1994 smlouva o dílo na provádění komplexních úklidových prací, a to na dobu určitou do 1. ledna 2004. Jejím dodatkem č. 3 ze dne 1. ledna 1997 a dodatkem č. 4 ze dne 27. ledna 1999 si její účastníci sjednali tzv. inflační doložku, a to tak, že v dodatku č. 3 „smluvní strany se dohodly na automatickém zvýšení ceny provedených prací o vyhlášenou inflaci ČSÚ“, přičemž podle dodatku č. 4 „zhotovitel má právo maximálně zvýšit ceny za provedené práce o úředně vyhlášenou inflaci“. Uvedený smluvní vztah byl ukončen k 31. prosinci 2003, přičemž od 1. ledna 2004 žalobce prováděl tytéž práce pro žalovanou.
Podle shodného názoru soudů obou stupňů byla tzv. inflační doložka sjednána předmětnými dodatky ke smlouvě o dílo rozdílně. Zatímco v dodatku č. 3 šlo o případ automatického účtování vyšší ceny zhotovitelem (žalobcem) po úředním ohlášení inflace, podle dodatku č. 4, jímž bylo toto ujednání nahrazeno, se o automatické navýšení ceny nejednalo a zhotovitel měl právo takto navýšit cenu díla, přičemž bylo pouze na jeho rozhodnutí, zda tohoto svého oprávnění využije. Jestliže žalobce při fakturaci za provedené dílo požadoval cenu nenavýšenou, dal tím podle názoru odvolacího soudu najevo svou volbu práva, že navýšení ceny nepožaduje. Domáhal-li se pak s odstupem několika let i navýšení ceny, postupoval podle shodného názoru soudů obou stupňů nejen v rozporu se smlouvou, ale i se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu ustanovení §265 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Pokud žalobce požadoval navýšení ceny za provedení úklidových prací za období po 31. prosinci 2003, k němuž platnost smlouvy ze dne 1. ledna 1994 ve znění jejich pozdějších změn skončila, je třeba podle odvolacího soudu vycházet z jiného smluvního vztahu, založeného objednávkami žalované ze dne 17. prosince 2003 a 22. srpna 2005. V nich je výslovně uvedeno, že má být fakturováno za schválené ceny platné v den dodávky a žalobce žalované také takovou cenu vyfakturoval. Podle názoru soudu tak žalobce pro období po 31. prosinci 2003 žádný smluvní podklad pro uplatnění inflační doložky z dřívější smlouvy o dílo nemá a následná smlouva mezi účastníky již žádné ujednání o navýšení ceny neobsahuje. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ve věci samé jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., neboť podle jeho názoru byly odvolacím soudem posuzovány otázky, které nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny, resp. jsou odvolacími soudy rozhodovány rozdílně. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolatel označil zásadně právně významným řešení těchto otázek – zda existuje lhůta k uplatnění práva zvýšit jednostranným úkonem požadovanou cenu plnění podle meziroční inflace, které bylo sjednáno ve smlouvě s dlouhodobým plněním, jak dlouhá je taková lhůta a zda jde o lhůtu prekluzivní či promlčecí, jak vyložit zásady poctivého obchodního styku podle §265 obch. zák. a jak posuzovat plnění poskytnuté protistraně po vypršení účinnosti dlouhodobé smlouvy na základě neúplných objednávek.
Podle mínění dovolatele nelze objednávky žalované ze dne 17. prosince 2003 a 22. srpna 2005 pro jejich neurčitost považovat za návrhy smlouvy o dílo, které by mohly být ve smyslu §275 odst. 4 obch. zák. akceptovány provedením objednaných prací.
Dovolatel akcentuje, že i když své právo na zvýšení ceny z titulu sjednané inflační doložky uplatnil až žalobou podanou u soudu dne 2. ledna 2006, učinil tak včas ve čtyřleté promlčecí době ve smyslu §391 odst. 2 a §397 obch. zák. Proto nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů o zániku tohoto jeho práva z důvodu jeho neuplatnění bezprostředně při vyúčtování provedených prací, a dále pokud dovodily, že dodatečné uplatnění nároku je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Poukazuje na to, že právo může zaniknout neprovedením úkonu v určitém čase jen tehdy, pokud si to smluvní strany výslovně sjednají anebo pokud zákon prekluzi práva výslovně stanoví; ani o jeden z těchto dvou případů v posuzované věci nešlo.
V rozporu se zásadami poctivého obchodního styku je podle mínění dovolatele naopak jednání žalované, jež v situaci, kdy v rozhodném období inflace skutečně nastala a narostly tak jeho náklady, odmítá jejich navýšení uhradit, i když v souladu se smlouvou po ní požaduje z těchto zvýšených nákladů zaplatit pouze 70 % a zbývajících 30 % jde k jeho tíži ze zisku.
Podle dovolatele soudy rovněž pochybily, dospěly-li k závěru o existenci smluvního vztahu mezi účastníky v letech 2004 a 2005 s tím, že byla sjednána cena díla na úrovni konce roku 2001, kdy žalobce naposledy využil svého práva na zvýšení ceny díla z titulu inflace. S tímto posouzením nesouhlasí a zdůrazňuje, že za práce prováděné v tomto období se nedomáhal inflačního zvýšení ceny, nýbrž požadoval, aby i tyto práce byly ohodnoceny na cenové úrovni konce roku 2003. Podle přesvědčení dovolatele se žalovaná přijetím provedených prací bezdůvodně obohatila, neboť cena, kterou žalobci uhradila, je nižší než cena úklidových prací v čase a místě obvyklá.
V závěru dovolání dovolatel namítá, že bez ohledu na uplatněný právní důvod v žalobě měl soud jeho nároky za roky 2004 a 2005 posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované ve smyslu §451 odst. 2 obč. zák., tedy jako plnění bez právního důvodu. Bylo proto povinností soudu vyzvat ho k doplnění rozhodných skutečností a navržení dalších důkazů; pokud tak soud neučinil, bylo řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu postupoval dovolací soud v řízení o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II, bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolací soud shledává dovolání přípustným (a potud má napadené rozhodnutí za zásadně právně významné) podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. v otázce uplatnění práva zhotovitele na zvýšení ceny díla podle sjednané inflační doložky v dodatku č. 4 ke smlouvě o dílo ze dne 1. ledna 1994, kterou odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud založil závěr o tom, že právo zhotovitele na zvýšení ceny díla podle sjednané inflační doložky není dáno, na dvou argumentech. Jednak na tom, že zhotovitel (žalobce) tím, že při fakturaci požadoval cenu díla nenavýšenou, dal najevo svou volbu, že navýšení ceny neuplatňuje, a dále na tom, že jeho požadavek na navýšení ceny díla s odstupem několika let je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle §265 obch. zák.
Argument odvolacího soudu o konzumaci práva jeho volbou neobstojí, neboť takový názor nemá oporu ani ve smlouvě, ani v právních předpisech. Účinky a důsledky volby práva v souvislosti se sjednanou inflační doložkou si strany ve smlouvě neupravily a nejsou pro tento případ řešeny ani v obchodním zákoníku či jiné právní normě. Proto nelze uzavřít, jak nesprávně učinil odvolací soud, že volbou práva na nenavýšenou cenu díla při fakturaci se zhotovitel zbavil možnosti požadovat navýšení ceny díla dle inflační doložky.
Dovolací soud se však neztotožňuje ani se závěrem odvolacího soudu o rozporu požadavku žalobce na navýšení ceny díla se zásadami poctivého obchodního styku, neboť použití ustanovení §265 obch. zák., podle něhož výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany, odvolací soud dostatečně neodůvodnil. Pouhá skutečnost, že věřitel své právo na plnění uplatňuje s odstupem několika let, nemůže být sama o sobě důvodem pro konstatování rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a tím i pro odepření právní ochrany výkonu tohoto práva. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud názor dovolatele, že právo na zvýšení ceny díla za léta 2002 a 2003 uplatnil žalobou ve čtyřleté promlčecí době dle §391 odst. 2 a §397 obch. zák., za správný. Skutečnost, že jde o právo podléhající promlčení, odvolací soud zcela pominul.
S ohledem na uvedené právní posouzení shora vymezené otázky bylo nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval vadou řízení vytčenou dovolatelem.
Za situace, kdy dovolací soud neshledal, že by řízení trpělo jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 druhou větu o. s. ř.), lze uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (a v souvisejících výrocích o nákladech řízení) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jej v zamítavém výroku ve věci samé (a v souvisejícím výroku o nákladech řízení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. září 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu