ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3181.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3181/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M-art kovo, spol. s r.o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Hraniční 2255, PSČ 370 06, IČ 60746564, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská třída 60, proti žalovanému F. V., bytem v Přerově, Za Mlýnem 720/16, PSČ 750 02, IČ 10636587, zastoupenému JUDr. Markem Pourem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 9, o 171 152 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 66/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. března 2009, č. j. 8 Cmo 519/2008-100, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala žalobou (po zastavení řízení v rozsahu částky 42 659,40 Kč) po žalovaném zaplacení nedoplatku kupní ceny dodaného zboží ve výši 128 492,60 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 42 659,40 Kč, kterou jí žalovaný uhradil po podání žaloby.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. července 2008, č. j. 18 Cm 66/2007-56, ve znění opravného usnesení ze dne 15. října 2008, č. j. 18 Cm 66/2007-79, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 42 659,40 Kč od 25. června 2006 do 31. prosince 2006 (bod I. výroku), zamítl žalobu o zaplacení 128 492,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 128 492,60 Kč od 25. června 2006 do 31. prosince 2006 (bod II. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (bod III. výroku) a uložil oběma účastníkům nahradit náklady řízení České republice (body IV. a V. výroku).
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, dle níž žalobkyně dodala žalovanému požadované zboží (rybářské potřeby) a následně mu vyúčtovala sjednanou kupní cenu ve výši 171 152 Kč, jejíž splatnost nastala dne 24. června 2006. Na ni žalovaný uhradil bankovním převodem dne 12. února 2007 částku 42 659,40 Kč. Soud proto řízení v tomto rozsahu na základě částečného zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 29. června 2007, č. j. 18 Cm 66/2007-35, zastavil. Ohledně zbývající části kupní ceny shledal žalobu neopodstatněnou z důvodu zániku tohoto závazku žalovaného započtením podle §580 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) před podáním žaloby. K tomuto posouzení dospěl na základě závěru o závazku žalobkyně poskytnout za sešrotování háčků žalovanému náhradu, kterou žalovaný vyčíslil na částku 128 492,60 Kč a o její úhradu žalobkyni požádal. Soud proto zamítl žalobu a přiznal žalobkyni jen nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za prodlení žalovaného s úhradou částky 42 659,40 Kč za období, za něž ho požadovala.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném bodu II. výroku tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 128 492,60 Kč (výrok I.), a zrušil ho ve zbývajícím rozsahu bodu II. výroku ohledně úroků z prodlení z částky 128 492,60 Kč od 25. června 2006 do 31. prosince 2006 a dále v bodech III., IV. a V. výroku o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který doplnil zopakováním důkazu listinou označenou Zápis ze dne 9.12.2004, neztotožnil se však již s jeho závěrem, že mezi účastníky došlo k dohodě o závazku žalobkyně k náhradě škody za zlikvidované háčky. Podle posouzení odvolacího soudu žalovaný neprokázal, že by mu vznikla vůči žalobkyni tvrzená pohledávka na náhradu škody za sešrotované háčky. Podle názoru odvolacího soudu z bodu 4. uvedeného zápisu žádná dohoda o náhradě škody či kompenzaci za sešrotované háčky, jak tvrdil žalovaný, nevyplývá, přičemž žalovaný neunesl důkazní břemeno ani ohledně dalšího tvrzení, že závazek žalobkyně k náhradě škody vyplývá z ústní dohody účastníků, kterou za žalobkyni uzavřela Z. S. Jmenovaná, jejíž výpověď odvolací soud označil jako vnitřně rozpornou, totiž jen obecně vypověděla, že náhrada se musela poskytnout, avšak nic konkrétního ke způsobu (naturální či finanční) a výši náhrady nebyla schopna uvést.
Odvolací soud uzavřel, že žalovaný neměl tvrzenou pohledávku na náhradu škody vůči žalobkyni, kterou by mohl započíst proti pohledávce žalobkyně uplatněné v řízení a k tvrzenému zápočtu tak nemohlo dojít, resp. nenastaly jeho účinky (zánik pohledávky žalobkyně).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu měnícího výroku ve věci samé napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) téhož právního předpisu.
Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, že mezi účastníky k dohodě o závazku žalobkyně k poskytnutí náhrady žalovanému za sešrotované háčky nedošlo. Tvrdí, že účastníci takovou dohodu ústně při jednání dne 9. prosince 2004 uzavřeli a v bodu 4. předmětného zápisu, do něhož se obsah jejich dohody o provedení kompenzace z titulu dohodnutého sešrotování háčků nedostal, písemně současně dohodli, jakým způsobem a do kdy žalovaný vůči žalobkyni musí prokázat skutečné sešrotování skladovaných háčků. Dovolatel dále poukazuje na to, že v souladu s uzavřenou dohodou i následně jednal, když všechny háčky dodané firmou AKRA sešrotoval, zaslal žalobkyni příslušnou fotodokumentaci včetně vyčísleného nároku na kompenzaci a učinil u žalobkyně velkou objednávku nových háčků, jejichž zaplacení se žalobkyně v řízení domáhá.
Dovolatel rovněž oponuje názoru odvolacího soudu o vnitřních rozporech ve svědecké výpovědi Z. S. Podle dovolatele jde o přesnou a naprosto logickou výpověď, která věrně vystihuje celý obsah dohody uzavřené dne 9. prosince 2004. I když se část této dohody o závazku k provedení kompenzace písemně do zápisu nedostala, podporují jeho tvrzení o jejím uzavření i závažná prohlášení, jež jmenovaná učinila ve své výpovědi a které dovolatel dále popisuje. Pokud by k tvrzené dohodě o provedení kompenzace nedošlo, bylo by podle dovolatele zcela nelogické, že by sešrotoval zcela funkční uskladněné háčky za cca 130 000 Kč, které nakoupil od jiného výrobce, zaslal fotodokumentaci o jejich sešrotování žalobkyni a následně u ní objednal za 180 000 Kč tytéž háčky nové. V této souvislosti uvádí, že sešrotované háčky od firmy AKRA byly skutečně horší kvality než ty nově objednané, v žádném případě však nebyly vadné; uvedl-li proto odvolací soud opak, nemá tento jeho názor oporu v obsahu spisu.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky k tvrzené dohodě obsahující její závazek poskytnout žalovanému náhradu za sešrotované rybářské háčky nedošlo. Takovou dohodu nelze podle jejího názoru dovodit ze žádné listiny předložené soudu včetně zápisu z 9. prosince 2004 a likvidačního protokolu z 10. března 2005, ani z výpovědi svědkyně S., přičemž přijetí tvrzeného závazku označuje za zcela nelogické. Pokud se žalovaný rozhodl od ní nakoupit nové rybářské háčky a staré zlikvidovat, bylo to věcí jen jeho obchodní politiky a svědčí to rovněž o nepravdivosti jeho tvrzení v dovolání, že skladované háčky byly zcela funkční. Žalobkyně neshledává naplnění uplatněných dovolacích důvodů, a proto navrhuje, aby dovolací soud zamítl dovolání a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tyto vady dovolací soud z obsahu spisu neshledal, i když dovolatel v obecné rovině tvrdil, že odvolací soud vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zatížil.
Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená z pohledu dovolacích námitek podrobit dovolacímu přezkumu skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil závěr o tom, že mezi účastníky nedošlo k dohodě obsahující závazek žalobkyně k úhradě nákladů za sešrotovaní rybářských háčků.
I když dovolatel v dovolání uvedl, že ho podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jsou jeho námitky z hlediska jejich obsahu podřaditelné pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel směřuje své veškeré výhrady do hodnocení důkazů odvolacím soudem, netvrdí však, že by odvolací soud některé skutečnosti, vyplývající z provedených důkazů, pominul nebo že by při svých skutkových zjištěních vycházel ze skutečností, které neměly oporu v provedeném dokazování.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod.
Dovolací soud v posuzované věci žádný logický rozpor či jiné pochybení v hodnocení důkazů (zejména v hodnocení svědecké výpovědi svědkyně S.) neshledal, pokud odvolací soud vyhodnotil, že ani na základě výpovědi svědkyně nelze dospět k závěru o existenci závazku žalobkyně k úhradě nákladů za sešrotování rybářských háčků žalovanému.
Lze proto uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu o tom, že mezi účastníky k tvrzené dohodě nedošlo. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. září 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu