ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3660.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3660/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Regionální stavební s.r.o. , se sídlem v Praze 5-Smíchově, Ostrovského 253/3, PSČ 150 00, IČ 44565208, zastoupené JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 2073/31, proti žalovanému městu Turnov , se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 335, IČ 00276227, zastoupenému JUDr. Ivanou Velíškovou, advokátkou se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 287, o 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 85/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 2009, č. j. 38 Co 246/2008-249, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Hradci Králové potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 15. července 2008, č. j. 8 C 85/2007-228, v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 500 000 Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny [odvolací soud usnesením ze dne 7. března 2007, č. j. 4 Cmo 63/2007-108, zrušil předcházející (první) vyhovující rozsudek soudu prvního stupně (Krajského soudu v Hradci Králové) ze dne 18. září 2006, č. j. 37 Cm 12/2005-71, z důvodu jeho věcné nepříslušnosti a věc postoupil Okresnímu soudu v Semilech jako soudu věcně příslušnému, aniž ho zavázal jakýmkoliv právním názorem na posuzovanou věc]. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možné považovat rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné. Výhrady dovolatelky proti zjištěnému skutkovému stavu odvolacího soudu, jakož i její tvrzení, že nebyla v prodlení se zhotovením díla pro prodlení na straně žalovaného, které lze z hlediska jejich obsahu podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nemohou přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.).
Dovolatelka ale nevymezila žádnou otázku zásadního právního významu ani prostřednictvím uplatněného důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., vytýkala-li odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jejím tvrzením a navrženým důkazům, neboť samy o sobě vady řízení (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Nejvyšší soud však nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ani v řešení otázek určitosti sjednané doby plnění a platnosti smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky ve smyslu §70 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, neboť neshledal, že by odvolací soud posoudil tyto otázky v rozporu s hmotným právem a soudní judikaturou.
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Vzhledem k tomu, že dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. listopadu 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu