ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.3821.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3821/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Mgr. V. P. , bytem v Praze 3, Chvalova 1091/7, IČ 66254205, zastoupeného Mgr. Martinou Krumlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČ 45272956, o 50 726 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 50/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2009, č. j. 51 Co 28/2009-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. září 2008, č. j. 27 C 50/2008-40, (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I. a II.) lze dovodit, že jím dovolatel ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť oproti mínění dovolatele neshledal, že by odvolací soud řešil otázku existence předpokladů pro oprávnění pojistitele (žalované) snížit plnění z pojistné smlouvy podle §799 odst. 3 občanského zákoníku ve znění účinném do 30. dubna 2004 (t. j. ke dni uzavření pojistné smlouvy mezi účastníky) a čl. 14 odst. 4 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí VPPH 2000 (dále též jen „všeobecné pojistné podmínky“), které byly nedílnou součástí pojistné smlouvy, v rozporu s hmotným právem a rozhodovací praxí soudů, na čemž dovolatel založil uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvedenou právní normu a označené ustanovení všeobecných pojistných podmínek odvolací soud správně vyložil a na zjištěný skutkový stav aplikoval, ztotožnil-li se na základě závěru o porušení jejich čl. 14 odst. 3 písm. h) ze strany žalobce s právním posouzením soudu prvního stupně o naplnění předpokladů pro oprávnění žalované pojistné plnění snížit.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. září 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu