ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4371.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4371/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně C. Č., a.s., proti žalované C.Š., o 23 319 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 207/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2007, č. j. 25 Co 407/2007-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému usnesení, jímž Krajský soud v Plzni odmítl odvolání žalované směřující proti usnesení ze dne 9. října 2007, č. j. 20 C 207/2007-53, v rozsahu jeho druhého bodu výroku, kterým Okresní soud v Sokolově schválil smír, jímž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 22 719 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné.
Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost podaného dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána již proto, že napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů v nich taxativně vyjmenovaných.
Za situace, kdy ani dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu