ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4383.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4383/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, IČ 70099618, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, proti žalovaným 1) J. B. , zastoupenému opatrovnicí JUDr. Melánií Pyszkovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, U Stromovky 11 a 2) M. H. , o 113 648 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 108 C 135/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. května 2009, č. j. 8 Co 237/2009-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 349 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně JUDr. Melánie Pyszkové.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 7. ledna 2009, č. j. 108 C 135/2008-122, v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 113 648 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalovanému 1) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z hlediska dovolacích námitek by jako zásadně právně významná přicházela v úvahu pouze otázka, zda-li žaloba doručená soudem opatrovníku ustanovenému podle §29 odst. 3 o. s. ř. je způsobilá vyvolat splatnost pohledávky podle §563 obchodního zákoníku. Nejvyšší soud však nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud řešil tuto otázku v souladu s hmotným právem a soudní judikaturou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 25 Cdo 5080/2007).
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalovanému 1) účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalovaného 1) sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 6 657,50 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 391,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 23. listopadu 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu