ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4460.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4460/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně V. I. s. r. o., zastoupené Mgr. M. G., advokátkou, proti žalovanému J. T., zastoupenému JUDr. A. H., advokátkou, o 23 437,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 186/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2008, č. j. 29 Co 323/2008-46, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 4. ledna 2008, č. j. 16 C 186/2003-37, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl námitku místní nepříslušnosti soudu vznesenou žalovaným, není přípustné.
Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti soudu, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože však usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti soudu, nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu