ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4583.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4583/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., , proti žalovanému Ing. V. Š. (dříve podnikatel), o 5 245 882,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 245/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2002, č. j. 9 Cmo 745/2000-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2009, č. j. 46 Cm 245/1998-98, které nabylo dne 24. července 2009 právní moci, bylo z důvodu zániku stávající žalobkyně (Č. k. a., která zanikla bez likvidace dnem 31. prosince 2007 podle ustanovení §20 zákona č. 239/2001 Sb.) rozhodnuto, že na straně žalobkyně bude pokračováno se s Č. r. – M. f.,. Dovolací soud proto jednal s takto označenou žalobkyní v řízení o dovolání ze dne 26. prosince 2002, které podal žalovaný proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 9. března 2000, č. j. 46 Cm 245/98-51 (první odstavec výroku), potvrdil usnesení téhož soudu ze dne 21. července 2000, č. j. 46 Cm 245/98-63, jímž byla zamítnuta žádost žalovaného o osvobození od soudního poplatku za odvolání a o ustanovení advokáta (druhý odstavec výroku), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí odstavec výroku).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Z obsahu spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni (její právní předchůdkyni) dne 30. října 2002 a žalovanému dne 31. října 2002 (srov. doručenky na č. l. 79 spisu), přičemž tímto posléze uvedeným dnem ve smyslu §159 odst. 1 o. s. ř. též nabylo právní moci.
Ve smyslu §57 odst. 2 věty první a věty druhé o. s. ř. připadl poslední den jednoměsíční lhůty k podání dovolání na pondělí 2. prosince 2002. Dovolání doručené Městskému soudu v Praze až dne 30. prosince 2002 je zjevně opožděné (byť ve spisu není založena obálka od podaného dovolání, o jeho opožděnosti svědčí nepochybně i to, že po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto opožděné dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který podáním opožděného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2010
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu