ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4627.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4627/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. N. (C.), s.r.o., zastoupené JUDr. L. S., advokátkou, proti žalované T. P., a.s., zastoupené Mgr. P. H., advokátem, o 3 862 600 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 5 130 563,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 24/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. 11 Cmo 26/2009-906, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č. j. 41 Cm 24/2002-837, v napadených výrocích, jimiž bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 3 685 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení a byl zamítnut vzájemný návrh žalované v částce 5 130 563,59 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Brojila-li dovolatelka proti té části výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 3 685 000 Kč s příslušenstvím, žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila, nýbrž svými námitkami zpochybňuje pouze skutkový základ věci, z něhož odvolací soud vyšel při posouzení bezdůvodného obohacení. Dovolatelka tak patrně přehlédla, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto její výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohla založit ani otázka kompenzační námitky žalované, neboť ji odvolací soud řešil v souladu s konstantní judikaturou soudů. Dovolatelkou vytýkaný rozpor s hmotným právem dovolací soud neshledal ani v řešení otázky promlčení pohledávky žalované uplatněné vzájemným návrhem, neboť závěrům odvolacího soudu o počátku běhu promlčecí doby podle §398 obchodního zákoníku a o době uplatnění vzájemného návrhu žalované nelze žádné právní pochybení vytýkat.
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu