ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4848.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4848/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně UNIPETROL, a.s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 127, PSČ 140 00, IČ 61672190, za účasti Telefónica O 2 Czech Republic, a.s. , se sídlem v Praze 4 - Michli, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, IČ 60193336, o nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. srpna 2004, č. j. 17146/2004-603, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 191/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2008, č. j. 14 Co 105/2008-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. prosince 2007, č. j. 12 C 191/2004-39, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. srpna 2004, č. j. 17146/2004-603, podle něhož měla žalobkyně zaplatit účastnici částky ve výši 765.926,30 Kč a 1,625.691,- Kč, vždy s příslušenstvím, za poskytované služby v telekomunikační oblasti, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále rovněž jen „o. s. ř.“), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další souvisící zákony), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky důsledků porušení zákazu zneužití dominantního postavení upraveného ustanovením §11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), popř. (vzhledem k datu uzavření smlouvy na poskytnutí cenového plánu, podle níž účastnice plnění po žalobkyni požadovala) v ustanovení §9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále rovněž jen „ZOHS“), tvrdíc, že smlouvy uzavřené tím, kdo svého dominantního postavení zneužívá, se svými zákazníky, svým obsahem i účelem odporují ZOHS a jsou tak neplatné podle ustanovení §39 občanského zákoníku (dále rovněž jen „obč. zák.“).
Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí v dovolatelkou vymezené otázce pro rozpor s hmotným právem. ZOHS je - jak uzavřel odvolací soud - právní normou veřejnoprávní povahy upravující rovněž sankce za porušení povinností v ní uvedených, která může mít přesah do soukromoprávní sféry pouze tam, kde je to výslovně upraveno. Závěr, že se soutěžitel dopustil jednání, které je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, může vést k neplatnosti pouze těch právních úkonů, které ZOHS výslovně zakazuje a za neplatné prohlašuje (§3 ZOHS), ne však k neplatnosti každé ze smluv, uzavřených tím, kdo případně zneužívá svého dominantního postavení na trhu, protože sankcí je v tomto případě zákaz takového jednání do budoucnosti (popřípadě pořádková pokuta). Zneužití dominantního postavení soutěžitelem vůči dalším soutěžitelům, popř. zákazníkům, je totiž třeba zjišťovat z konkrétní situace na trhu a nikoliv pouze podle obsahu uzavřených smluv, a teprve pak lze popřípadě činit závěry o platnosti těchto právních úkonů, stanou-li se nároky z nich vzešlé předmětem soudního řízení. Jeho právní názor, který vedl k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, zcela koresponduje s úpravou pravidel hospodářské soutěže včetně úpravy správních deliktů a pořádkové pokuty podle příslušných ustanovení ZOHS i s úpravou prostředků ochrany proti nekalé soutěži obsaženou v ustanovení §54 odst. 1 obchodního zákoníku. Nic jiného ostatně neplyne ani z odborné literatury (JUDr. David Raus, Ph.D., JUDr. Robert Neruda. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. Linde Praha a.s. 2006), jejíchž závěrů se na podporu své argumentace žalobkyně domáhá. Není proto tedy pro posouzení věci ani podstatné, že dosud nebylo postaveno na jisto, zda se účastnice řízení uzavíráním smluv na poskytnutí cenového plánu, jakož i obdobných smluv, zneužití dominantního postavení na trhu vůbec dopustila.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo, a účastnici v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. května 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu