ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4881.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4881/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně Rida Consulting, a.s. , se sídlem v Praze 1, Vězeňská 5/116, PSČ 110 00, IČ 26712563, zastoupené Mgr. Ladislavem Štorkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 4, PSČ 110 00, proti žalovanému Povodí Labe, státní podnik , se sídlem v Hradci Králové, Víta Nejedlého 951, PSČ 500 03, IČ 70890005, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, PSČ 500 02, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 96/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2009, č. j. 28 Co 343/2009-270, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. dubna 2009, č.j. 5 C 96/2008-238, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba na určení vlastnického práva žalobkyně k budově čp. 739 na pozemku stavební parcela č. 653 v katastrálním území a obci Kostelec nad Labem (dále rovněž jen „předmětná budova“) a určeno vlastnické právo České republiky k ní, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále rovněž jen „o. s. ř.“), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu,) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky platnosti rozhodnutí o privatizaci části majetku státního podniku z hlediska určitosti vymezení privatizovaného majetku, dále otázky, jakým způsobem lze v procesu privatizace disponovat s nemovitostmi, k jejichž částem mají právo hospodaření různé subjekty založené státem, a zda naléhavý právní zájem na určení vlastnictví státu k nemovitosti má státní podnik, který tvrdí, že má právo hospodaření k její části. Tyto otázky však (bez ohledu na jedinečné skutkové okolnosti) napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Provedeným dokazováním vyšlo jednoznačně najevo, že v době privatizace majetku státního podniku Středočeské energetické závody předmětná budova, sestávající z tzv. svrchní stavby a tzv. spodní stavby, ani žádná z uvedených částí nebyla zařazena do soupisu privatizovaného majetku a že k tzv. spodní stavbě měla v té době právo hospodaření tehdejší státní příspěvková organizace Povodí Labe, právní předchůdkyně žalovaného. S ohledem na ustanovení §6 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění v té době účinném, podle jehož prvního odstavce podnik hospodaří s věcmi a majetkovými právy ve státním vlastnictví, svěřenými mu při jeho založení, popř. nabytými v průběhu jeho podnikání, a podle jehož druhého odstavce mu může být majetek, s nímž hospodaří, odňat pouze v případech a za podmínek stanovených zákonem, z toho plyne úsudek, že nebyl-li tento majetek státu v souladu se zákonem právní předchůdkyni žalovaného odňat, nemohl být v procesu privatizace převeden na společnost Středočeské energetické závody, a.s. a ta jej nemohla dále převést na právní předchůdkyni žalobkyně. Výsledky dokazování nadto prokázaly opak, tedy že tzv. spodní stavba byla zahrnuta do majetku vloženého do základního kapitálu akciové společnosti, jež byla právní předchůdkyní žalovaného, a je z nich rovněž zřejmé, že předmětná nemovitost tvoří jeden celek a je ve smyslu předpisů občanského práva jedinou budovou (a nepřichází tudíž do úvahy, aby každá z jejích částí měla jiného majitele). Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že kupní smlouva, podle níž byla společností Středočeská energetická a.s. převedena na právní předchůdkyni žalobce celá předmětná budova, je neplatná, a naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení proto není dán, a naopak je dán naléhavý právní zájem žalovaného na určení vlastnického práva státu k předmětné budově, je-li v katastru nemovitostí zapsána žalobkyně jako její vlastnice, aplikoval tím právní pravidlo, podle něhož nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám, a nejde o otázku, jež by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě byla soudy rozhodována rozdílně.
Namítala-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda naléhavý právní zájem na určení vlastnictví státu k nemovitosti má státní podnik, tvrdící, že mu náleží právo hospodaření, nelze než poukázat na právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1052/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2000, popř. v rozsudku ze dne 24. února 2005, sp. zn. 28 Cdo 1895/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2008, od něhož se napadené rozhodnutí neodchýlilo.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu