ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4953.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4953/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně FINAR spol. s r.o. , se sídlem v Praze 5, Smíchově, Vrázova 2243/7, PSČ 150 00, IČ 48029700, zastoupené Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, PSČ 150 00, proti žalované Skanska a.s. , se sídlem v Praze 4, Chodově, Líbalova 1/2348, PSČ 149 00, IČ 26271303, o zaplacení částky 1,077.808,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 159/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č. j. 4 Cmo 333/2007-76, ve znění opravného usnesení ze dne 26. září 2008, č. j. 4 Cmo 333/2007-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2007, č. j. 26 Cm 159/2007-54, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně jako právní nástupkyně J. J. o zaplacení ceny díla ve výši 1,077.808,- Kč s příslušenstvím (dále rovněž jen „sporná pohledávka“), směřující vůči právní předchůdkyni žalované, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále rovněž jen „o. s. ř.“), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení obsahu smlouvy o dílo uzavřené mezi právními předchůdci účastníků dne 24. října 2002, č. IP/07/02/03921/032/HSV/0000/02/0619/ 0621 (dále rovněž jen „smlouva o dílo“) a všeobecných smluvních podmínek, jež byly její nedílnou součástí, odvolacím soudem, tvrdíc, že je-li ve smlouvě o dílo uvedeno, že zhotovitel se seznámil s obsahem všeobecných smluvních podmínek, popř. projevil-li vůli řídit se jimi pouze zčásti, neznamená to, že se smluvní podmínky jako celek staly součástí smlouvy o dílo, že případné nejasnosti ve smlouvě je nutno řešit v souladu s ustanovením §266 odst. 4 obchodního zákoníku (dále rovněž jen „obch. zák.“), a že projev vůle stran ve smlouvě má přednost před výkladem provedeným soudem, který nemůže práva a povinnosti rozšiřovat nad její rámec, namítajíc rovněž (kromě nesprávnosti) i nepřezkoumatelnost závěru odvolacího soudu, že smlouva, jíž nabyla spornou pohledávku, je neplatná podle ustanovení §39 občanského zákoníku (dále rovněž jen „obč. zák.“), který má za nedostatečně odůvodněný. Takto vymezené dovolací důvody však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že v čl. IX.2 smlouvy o dílo zhotovitel (právní předchůdce žalobkyně) ztvrdil převzetí Všeobecných smluvních podmínek pro subdodavatele právní předchůdkyně žalované (dále rovněž jen „všeobecné smluvní podmínky“), v jejichž bodu XI.11 je uvedeno, že zhotovitel není oprávněn postoupit pohledávky ze smlouvy o dílo třetí osobě, nebo je zastavit. Na něm založil své právní posouzení, že tímto odkazem byla v souladu s ustanovením §273 odst. 1 obchodního zákoníku (dále rovněž jen „obch. zák.“) určena část obsahu smlouvy a zhotovitel zároveň projevil vůli se všeobecnými smluvními podmínkami v celém rozsahu řídit. S tím není v rozporu ani bod VIII. smlouvy o dílo odkazující, pokud jde o dodržování bezpečnosti a ochranu zdraví, na všeobecné smluvní podmínky výslovně. Toto ujednání nelze vykládat tak, jak to činí žalobkyně, tedy že zhotovitel projevil vůli se všeobecnými smluvními podmínkami řídit pouze v tomto rozsahu, protože nic takového z jeho obsahu nevyplývá. Právní závěr odvolacího soudu z toho vyplývající, že smlouva o postoupení pohledávky ze smlouvy o dílo uzavřená Jurajem Juhasem a žalobkyní dne 2. března 2006 je neplatná pro rozpor s ustanovením §525 odst. 2 obč. zák., podle něhož pohledávku nelze postoupit, odporovalo-li to dohodě s dlužníkem, je jednak zcela jasně vyjádřený (a tedy přezkoumatelný), jednak je v souladu s ustanovením §525 odst. 2 a §39 obč. zák.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti druhému výroku napadeného rozsudku, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Poté, co rozhodl usnesením ze dne 5. května 2010, č. j. 32 Cdo 4953/2008-98, o právním nástupnictví na straně žalované, je proto dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalované v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu