ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.509.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 509/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo 00 00 13 50, proti žalovanému V. V., o zaplacení částky 39.848,48 Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 133/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. června 2008, č. j. 29 Co 666/2007-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou soudu dne 9. listopadu 2006 požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 39.848,38 Kč s příslušenstvím jako žalovaným neuhrazených nároků vzniklých jí podle smlouvy o poštovním úvěru „Čtyřlístek“ ze dne 13. října 2005, č. 1199339R.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 31. srpna 2007, č. j. 5 C 133/2007-73 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 34.665,34 Kč s úroky z prodlení ve výši a z částek uvedených ve výroku a dále ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou (dále jen „ČNB“) k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 procentních bodů od splatnosti jednotlivých splátek, z nichž žalovaná částka sestává, uvedených ve výroku, do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 5.183,14 Kč (výrok II.), dále co do úroků z prodlení ve výši přesahující úroky z prodlení přiznané výrokem I. (výrok III.) a ohledně 27% úroku z částky 29.035,- Kč od 30. října 2006 do zaplacení (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci třetím výrokem v záhlaví označeného rozsudku rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 1.640,- Kč ve výši 9,75 % od 21. září 2007 do zaplacení, nejpozději však do 31. prosince 2007 a dále ve výši reposazby, stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, a z částky 1.370,- Kč ve výši 9,75 % od 21. října 2007 a dále ve výši reposazby, stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, a ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti části jeho třetího výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III., podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku přípustnosti dohody o úrocích z prodlení sjednaných v úvěrové smlouvě ve vyšší než zákonem určené výši, přiznal-li jí úroky z prodlení pouze ve výši dle předpisů práva občanského. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části třetího výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř., podle jehož prvního odstavce je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože byl ve věci samé potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně. Zbývá tak posouzení jeho přípustnosti z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud však k závěru o právní významnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedospěl.
Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, zda je možné, aby účastníci smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednali úroky z prodlení vyšší než určené podle předpisů práva občanského, argumentujíc, že při posuzování smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele je třeba brát v úvahu celý obsah a nikoliv pouze jednotlivá ustanovení a tvrdíc, že zvýšená sazba úroků z prodlení byla v tomto případě protihodnotou snadné dostupnosti poskytnutého úvěru. Má za to, že jde o otázku dosud dovolacím soudem neřešenou, která je soudy nižších stupňů posuzována rozdílně.
Nejvyšší soud však již ve svém rozsudku ze dne 30. října 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 87/2009, dospěl k závěru, že i když jde o tzv. relativní obchodní závazkový vztah podle ustanovení §261 odst. 2 obchodního zákoníku (dále rovněž jen „obch. zák.“), nemůže být výše úroků z prodlení dohodnuta v jiné výši než stanoví předpisy občanského práva, a od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v této věci. V této věci jde nadto o právní vztahy souvisící s úvěrovou smlouvou, tedy o tzv. absolutní obchod [§261 odst. 3 písm. d) obch. zák.].
Dovolání by tak mohlo být shledáno přípustným pouze řešil-li by odvolací soud otázky v něm vymezené v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud však dospěl k opačnému závěru. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) opřel své rozhodnutí o ustanovení §262 odst. 4 obch. zák., podle něhož ve vztazích podle §261 obch. zák. nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou účastníků podle odstavce 1 téhož ustanovení se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení třetí části obchodního zákoníku na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku, podle jehož kogentního ustanovení §517 odst. 2 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 26/2006), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tím je vyhláška č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle níž se úroky z prodlení odvíjejí od výše reposazby stanovené ČNB a platné prvního dne každého pololetí, po něž prodlení dlužníka trvá. Pokud byly tedy žalobkyni přiznány úroky z prodlení v této výši, právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout, a lze pouze doplnit, že dohoda, jíž byly sjednány úroky z prodlení vyšší, je neplatná bez ohledu na případnou protihodnotu, jíž se spotřebiteli dostalo.
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu