ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.641.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 641/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Ing. D. P ., proti žalovanému L.R . zastoupenému Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 181/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2009, č. j. 47 Co 315/2008-171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 27. října 2008, č. j. 6 C 181/2004-164, jímž Okresní soud ve Zlíně odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti svému rozsudku ze dne 14. února 2005, č. j. 6 C 181/2004-111, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Podle názoru dovolatele odvolací soud postupoval v rozporu se zákonem, založil-li napadené rozhodnutí na závěru, že plná moc, kterou udělil advokátu JUDr. Vojtěchu Hrozovi, je plnou mocí všeobecnou, neomezenou jen na zastupování v dovolacím řízení. Posouzení otázky existence zmocnění jmenovaného označuje za zásadní pro závěr o doručení rozsudku soudu prvního stupně a pro určení počátku běhu lhůty pro podání odvolání. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalovaného, není podle ustanovení §237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li soud prvního stupně o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě.
Lze tedy uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného pro nepřípustnost usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu