ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.761.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 761/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně H. R. , zastoupené Mgr. Petrem Krátkým, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Křemenská 905, PSČ 530 06, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem v Pardubicích, Pernštýnské náměstí 80, PSČ 530 02, identifikační číslo 61 86 00 69, zastoupené JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, PSČ 530 02, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 391/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. července 2008, č. j. 18 Co 33/2008-130, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. října 2007, č. j. 8 C 391/2006-90 rozhodl o zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. M. L. ze dne 24. července 2006, č. j. La 806/06-7. Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanou zavázal nahradit náklady řízení státu a rozhodl o odměně ustanoveného zástupce žalobkyně.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu zamítl a současně rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky, náhradě nákladů státu, odměně zástupce žalobkyně za řízení a o zrušení povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, neshledal žádný z žalobkyní namítaných důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. b), e) a f) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“). Žalobkyni byla dána možnost věc před rozhodcem projednat, neboť v souladu s rozhodčí doložkou jí bylo doručeno usnesení rozhodce, aby se ve věci ve lhůtě pěti dnů vyjádřila, s tím, že pokud tak neučiní, bude se mít za to, že nárok uplatněný v rozhodčím řízení uznává /§31 písm. e) ZRŘ/. Odvolací soud rovněž neshledal rozhodčí smlouvu neplatnou z důvodu její nesrozumitelnosti pro drobné písmo smlouvy či pro rozpor s dobrými mravy /§31 písm. b) ZRŘ/. Rozhodčí nález podle odvolacího soudu neodsuzuje žalobkyni ani k plnění, které je podle práva nemožné či nedovolené /§31 písm. f) ZRŘ/. Odvolací soud navíc uzavřel, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu byl podán po uplynutí lhůty tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu podle §32 odst. 1 ZRŘ. Rozhodčí nález byl doručen žalobkyni 24. července 2006. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu byl podán 30. května 2006. Dle odvolacího soudu však byl neúplný a žalobkyní byl doplněn až podáním došlým soudu dne 2. července 2007.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní hodnocení tvrzených důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. b) a f) ZRŘ a současně napadá závěr o opožděném podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Důvody zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. b) ZRŘ dovolatelka spatřuje v nečitelnosti smlouvy o úvěru obsahující rozhodčí doložku. Otázku čitelnosti smlouvy je třeba řešit výlučně ve vztahu k žalobkyni, tedy jestli je smlouva pro ni čitelná. Není rozhodující, jestli je smlouva čitelná pro odvolací soud. Nárok žalované na plnění od dovolatelky, přiznaný rozhodčím nálezem, je v rozporu s dobrými mravy a jde tak o plnění nedovolené. K závěru o opožděném podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu dovolatelka poukazuje na to, že návrh byl podán k soudu včas dne 26. května 2006.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné. Domáhá-li se dovolatelka zrušení rozhodčího nálezu z důvodů, že rozhodčí smlouva je neplatná, nebo se na dohodnutou věc nevztahuje, tedy z důvodů, které jsou uvedeny v ustanovení §31 písm. b) ZRŘ, mohl by soud o takovém návrhu rozhodnout pouze v případě, že by dovolatelka uplatnila takový důvod již v rozhodčím řízení. Z obsahu rozhodčího spisu je zřejmé, že se tak nestalo, neboť k výzvě rozhodce žalobkyně pouze sdělila, „že nic platit nebude, neboť už zaplatila částku 6.000,- Kč“. Není proto namístě zabývat se možnou neplatností rozhodčí doložky. Nedůvodnou je rovněž dovolací námitka, že povinnost uložená rozhodčím nálezem je v rozporu s dobrými mravy.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, není však důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1 a §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady se z obsahu spisu nepodávají a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Současně dovolatelka poukazovala na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., netvrdila však žádnou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů jde, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Nejvyšší soud při posouzení věci v prvé řadě vycházel z povahy rozhodčího řízení, jehož smyslem je přenesení projednávání a rozhodování určitých sporů z obecných soudů, do jejichž pravomoci tyto věci jinak patří, na rozhodce jako soukromé fyzické osoby (srov. důvodovou zprávu k ZRŘ). Právní povahou rozhodčího nálezu se zabýval Ústavní soud v usnesení ze dne 15. července 2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02 (na které poukazovala také dovolatelka), v němž byl formulován závěr, že "rozhodce nenalézá právo, ale tvoří závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud". Nejvyšší soud tedy s ohledem na charakter rozhodčího řízení, aniž by hodnotil obsahovou stránku předmětného rozhodčího řízení, se zabýval pouze otázkou, jestli odvolací soud správně posoudil, zda byly v daném případě dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Současně je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Námitky dovolatelky tudíž zkoumal pouze z hledisek, zda jsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. b) a f) ZRŘ.
Podle §31 písm. b) ZRŘ soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.
Podle §33 ZRŘ soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c) ZRŘ, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.
Dovolatelka v soudním řízení uplatněné důvody neplatnosti rozhodčího nálezu, které měly spočívat v neplatnosti rozhodčí doložky, neboť byla psána malým nečitelným písmem, v rozhodčím řízení neuplatnila, ač tak mohla učinit. K výzvě rozhodce se vyjádřila jedním podáním předaným k poštovní přepravě 26. července 2006, kterým poukázala na platby, které učinila, zmiňovala údajný spor vedený proti žalované a bez bližší specifikace uvedla, že „soudy v ČR rozhodnou o všem“. Dovolatelka tedy tvrzené důvody neplatnosti rozhodčí smlouvy /§31 písm. b) ZRŘ/ v rozhodčím řízení neuplatnila, ač mohla. Uvedená skutečnost podle §33 ZRŘ vede k zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) ZRŘ. Zabýval-li se proto odvolací soud, kromě uvedeného závěru, dále věcně žalobkyní uplatněnými důvody pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu §31 písm. b) ZRŘ, činil tak nadbytečně.
Podle §31 písm. f) ZRŘ soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému.
Dovolatelka spatřuje nedovolenost plnění v tom, že žalovanou uplatňovaná a rozhodcem uložená povinnost je v rozporu s dobrými mravy. Otázkou možnosti zrušení rozhodčího nálezu, zavazuje-li k plnění, které je v rozporu s dobrými mravy, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 30. října 2009, sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, uveřejněném pod číslem 52/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dovodil, že rozhodčí nález z tohoto důvodu zrušit nelze. Vycházeje z povahy rozhodčího řízení, jehož smyslem je přenesení projednávání a rozhodování určitého druhu sporů ze soudů na rozhodce, a z důvodů, pro které může být rozhodčí nález zrušen, lze dovodit, že úmyslem zákonodárce bylo vyloučit soudní přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu, tj. správnosti skutkových zjištění a právního posouzení věci; měl-li by soud v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu přezkoumávat jeho věcnou správnost, pozbyla by smyslu právní úprava rozhodčího řízení.
V projednávané věci dovolací soud neshledal nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu z uplatněných dovolacích důvodů, které samy o sobě vedou k zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Proto se již nezabýval dovolatelkou tvrzenou nesprávností dalšího právního závěru odvolacího soudu o opožděném podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2006). Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 4.500,- Kč podle §8, §10 odst. 3 a 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 4.800,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. července 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu