ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.833.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 833/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně A. - C. a. s. , proti žalovaným 1) M. N. , 2) A. N., zastoupené JUDr. J. T., advokátem, 3) B. D ., a 4) V. D ., oběma zastoupeným JUDr. J. D., advokátem, o 844 709,08 Kč, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 368/2007, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. září 2008, č. j. 15 Co 491/2008-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované 2) proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. února 2008, č. j. 1 C 368/2007-93, ve výroku, jímž bylo žalované 2) uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně spolu s ostatními žalovanými částku 844 709,08 Kč a náklady řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil ve vztahu k žalované 2) rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka totiž žádnou otázku zásadního právního významu výslovně nevymezila, a to ani prostřednictvím námitky, že její povinnost z titulu ručitelského závazku není namístě, neboť hodnota zastavených nemovitostí měla postačovat k uspokojení celé pohledávky žalobkyně. Nejvyšší soud neshledal, že by tyto otázky řešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem, přičemž nedovodil z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným.
Lze proto uzavřít, že dovolání žalované 2) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná 2), jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. února 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu