ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.835.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 835/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Komerční banka, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, IČ 45317054, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, proti žalovaným 1) J. B. , zastoupené opatrovnicí Jitkou Říhovou, vyšší soudní úřednicí Obvodního soudu pro Prahu 8 a 2) Z. M. ,zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, o 189 814,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 134/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2009, č. j. 11 Co 48/2009-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. října 2007, č. j. 29 C 134/2006-115, v napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba o 189 814,36 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Podle přesvědčení dovolatelky jde o dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí řeší právní otázku týkající se poučovací povinnosti soudu podle §5 o. s. ř. ve vztahu k účastníku řízení zastoupenému právním zástupcem, respektive jejího rozsahu a obsahu, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena a která je odvolacími soudy řešena rozdílně. Uvedla, že ho podává z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., protože řízení před soudy obou stupňů bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že dovolání doplní o podrobnější vylíčení veškerých rozhodných skutečností včetně bližšího odůvodnění dovolacích (nesprávně uvedeno odvolacích) důvodů ve lhůtě do 30. listopadu 2009. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Avizované doplnění dovolání dovolatelka učinila podáním ze dne 30. listopadu 2009.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, t. j. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.
Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, t. j. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné. K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona, nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů – jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. – jen do uplynutí dovolací lhůty, t. j. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v §241a odst. 1 o. s .ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto (srov. shodně též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě se z obsahu spisu podává, že žalobkyně v dovolání ze dne 15. října 2009 (č. l. 152 spisu), které bylo téhož dne předáno k poštovní přepravě, nekonkretizovala dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jehož zákonnou skutkovou podstatu odcitovala. Neučinila tak ani v rámci zdůvodňování tvrzené přípustnosti dovolání, poukazovala-li na pochybení soudu při plnění poučovací povinnosti podle §5 o. s. ř., neboť pouze vymezila v obecné rovině právní otázku, aniž specifikovala, o kterých procesních právech či povinnostech soud účastníka nepoučil či nesprávně poučil. Avizované doplnění dovolání učinila žalobkyně podáním ze dne 30. listopadu 2009 (č. l. 161 spisu).
Z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 151 spisu) se dále podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce (jejímu zástupci) doručen dne 18. srpna 2009. Ve smyslu §57 odst. 2 věty první a věty druhé o. s. ř. tak připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání, jakož i k jeho případnému doplnění na pondělí 19. října 2009.
Vzhledem k tomu, že dovolatelce dnem 19. října 2009 marně uplynula zákonná lhůta stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání, stala se tím vada dovolání spočívající v nedostatku konkretizace dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalobkyně trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení. Za tohoto stavu dovolací soud nemohl přihlížet k odůvodnění dovolání, které dovolatelka učinila až podáním ze dne 30. listopadu 2009.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo pro vady odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu