ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1403.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1403/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. K. , zastoupeného Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem se sídlem Ostrava-Poruba, Dvorní 756/9, proti žalované T. R. , zastoupené JUDr. Věrou Zahradníkovou, advokátkou se sídlem Třinec, 1. máje 540, o částku 184.305,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 312/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2009, č. j. 57 Nc 12/2009-182, takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. července 2009, č. j. 57 Nc 12/2009-182, odmítl „námitku podjatosti vznesené žalovanou ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 16 C 312/2007“ pro opožděnost.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podala žalovaná dovolání, v němž vyjadřuje své přesvědčení, že i přes poučení soudu o nepřípustnosti dovolání proti napadenému usnesení, „musí ke každému rozhodnutí soudu existovat nějaké právo na spravedlivou obranu pravdy“ a spatřuje „nevysvětlitelnou a podivnou podjatost“ již ve skutečnosti, že soud „odsunul do pozadí“ žalobu, kterou podala 7. 9. 2007, a zabývá se žalobou podanou až 8. 11. 2007.
Nejvyšší soud České republiky (dále též „dovolací soud“) se - z hlediska zkoumání podmínek dovolacího řízení - nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je dána funkční příslušnost dovolacího soudu pro projednání dovolání.
Podle §16 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 7. 2010 (dále jen „o. s. ř.“), o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle §16 odst. 2 o. s. ř. opožděně podanou námitku (§15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1 odmítne.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 112/97, vyslovil závěr, že rozhoduje-li krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu ve smyslu §16 odst. 1 ve spojení s §14 odst. 1 o. s. ř., není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím (tj. rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně), které jedině může být způsobilým předmětem dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.). Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tyto závěry nemá žádný vliv. Uvedené závěry se nutně vztahují i na situaci, kdy nadřízený soud rozhodl o námitce podjatosti tak, že ji pro opožděnost odmítne.
Funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí o vyloučení soudců okresního soudu proto občanský soudní řád ani neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Dovolací soud proto řízení, které trpí touto vadou, zastavil (§104 odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť rozhodnutím dovolacího soudu se řízení ve věci nekončí (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu