ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1531.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1531/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce B. D. , zastoupeného JUDr. Josefem Ptáčkem, advokátem se sídlem ve Velké Bíteši, Hybešova 121, proti žalovanému L. J. , o zaplacení 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 169/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2008, č.j. 15 Co 31/2007-78, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2008, č.j. 15 Co 31/2007-78, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 14. 4. 2005, č.j. 10 C 169/2002-29, uložil žalovanému povinnost zaplatit (společně a nerozdílně se Z. S. /v řízení před soudem prvního stupně druhým žalovaným/) žalobci 1.500.000,- Kč s 18 % úroky z této částky od 1. 3. 2000 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný a Z. S. listinou ze dne 6. 8. 2001 označenou jako smlouva o půjčce uznali (§558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) svůj dluh ve výši 1.500.000,- Kč z titulu smlouvy o půjčce, kterou uzavřeli s žalobcem 29. 2. 2000, a neunesli důkazní břemeno o neexistenci dluhu.
Krajský soud k odvolání žalovaného ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu proti němu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud – vyloučiv solidaritu žalovaného a Z. S. – uzavřel, že domněnka existence dluhu byla ve vztahu k žalovanému vyvrácena. Po zhodnocení všech důkazů měl totiž za prokázáno, že částku 1.500.000,- Kč převzal od žalobce Z. S., který ji dále jako půjčku poskytl společnosti V. s.r.o. Odvolací soud proto dovodil, že „nebylo prokázáno, že by první žalovaný jako fyzická osoba uzavřel se žalobcem 29. 2. 2000 smlouvu o půjčce 1.500.000,- Kč, kterou by mu také žalobce poskytl“.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Prostřednictvím prvního z uvedených dovolacích důvodů odvolacímu soudu vytýká, že neodročil odvolací jednání a jednal bez přítomnosti žalobce i jeho zástupce. Naplnění druhého dovolacího důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud neposoudil závazek žalovaného a Z. S. jako solidární. Podle dovolatele se oba na solidaritě dohodli a tato vyplývá i z povahy plnění a účelu půjčky, kterým byl nákup automobilů pro jejich obchodní společnost V. s.r.o. Důkazy provedenými soudem prvního stupně bylo prokázáno, že si částku 1.500.000,- Kč půjčili oba dlužníci. Dovolatel poukazuje zejména na výpověď Z. S., z níž vyplývá, že předání peněz se zúčastnili oba dlužníci, kteří tyto prostředky dále použili jako vklad společníků (množné číslo) do jejich společnosti. Odvolací soud také přehlédl, že smlouva o půjčce, jíž měl Z. S. půjčit společnosti V. s.r.o. 1.500.000,- Kč a jíž přikládal soud podstatný význam, je datována 1. 2. 2000, půjčka mezi účastníky však byla uskutečněna až 29. 2. 2000; nadto dovolatel zpochybňuje platnost smlouvy o půjčce ze dne 1. 2. 2000, neboť není za V. s.r.o. podepsána oběma společníky, ale jen L. J. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – je důvodné.
Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Takovou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je řízení u odvolacího soudu skutečně postiženo.
Podle ustanovení §213 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odstavec 1/). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odstavec 2/). K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (odstavec 3/). Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování (odstavec 4/).
Podle ustanovení §213a odst. 1 o.s.ř., má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky navržené důkazy (§120 odst. 3, věta první), nebo opakuje-li dokazování (§213 odst. 2 a 3), provede dokazování sám.
Soud prvního stupně skutkový závěr, podle něhož si částku 1.500.000,- Kč půjčili oba dlužníci, tj. žalovaný a Z. S., opřel o uznávací prohlášení z 6. 8. 2001, obsah výzev žalobce k zaplacení dluhu z 29. 3. 2000 adresovaných oběma dlužníkům a z tvrzení účastníků. Při jednáních 13. 9. 2002 a 14. 4. 2005 provedl ještě důkazy smlouvou o půjčce datovanou dnem 1. 2. 2000 a výslechy všech účastníků. Z těchto důkazů žádná skutková zjištění neučinil.
Odvolací soud, který při odvolacím jednání neprováděl žádné dokazování, po skutkové stránce uzavřel, že žalobce poskytl půjčku pouze Z. S., resp. že žalovaný s žalobcem 29. 2. 2000 smlouvu o půjčce 1.500.000,- Kč neuzavřel a že mu žalobce peníze neposkytl. Jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud tento skutkový závěr učinil na základě zhodnocení všech důkazů provedených před soudem prvního stupně, tj. listinných důkazů (smlouvy o půjčce - uznávacího prohlášení z 6. 8. 2001, smlouvy o půjčce z 1. 2. 2000, výzvy žalobce k zaplacení žalované částky z 29. 3. 2000 adresované žalovanému i Z. S.) i účastnických výpovědí. Odvolací soud tak v rozporu s ustanovením §213 odst. 3 o.s.ř. přihlédl i k důkazům, k nimž soud prvního stupně při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu vůbec nepřihlížel, aniž tyto opomenuté důkazy provedené soudem prvního stupně sám zopakoval. Tím zatížil řízení vadou ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř., k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), rozsudek odvolací soudu ve věci samé i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Za uvedené situace se dovolací soud již nezabýval důvodností námitky tvrzené vady řízení, ani námitky nesprávného právního posouzení věci.
Právním názorem v tomto rozsudku vyjádřeným je odvolací soud vázán (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu