ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1789.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1789/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně J. Ř. (dříve Z.), zastoupené Mgr. Stanislavem Králíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 22, proti žalované TRIFIN PLUS spol. s r. o. se sídlem v Kyjově, Komenského 606, zastoupené JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem v Kyjově, Žižkova 791, o zaplacení 174.600,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 1539/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2007, č. j. 38 Co 511/2005-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.424,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Kratochvíly, advokáta se sídlem v Kyjově, Žižkova 791.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2007, č. j. 38 Co 511/2005-74, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. května 2005, č. j. 14 C 1539/2003-45, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jestliže podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatel považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). V posuzovaném případě vytýká žalobkyně odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jí uplatněné námitce neplatnosti smlouvy o půjčce. Přehlíží, že požadavek na zaplacení částky 174.600,- Kč byl odůvodněn jejím tvrzením, že tuto částku předala žalovanému bez právního důvodu nad rámec poskytnuté půjčky (250.000,- Kč) a sjednané smluvní pokuty (20.000,- Kč). Nešlo tedy o nárok založený smlouvou, nýbrž o vydání bezdůvodného obohacení. Na řešení dovoláním vymezené otázky (ne)platnosti smlouvy není rozhodnutí odvolacího soudu založeno (oba soudy vyšly ze skutečnosti, že se žalobkyni nepodařilo prokázat předání částky 174.600,- Kč žalované).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru pod označením C 23/1 a C 71/1].
Dovolací výhrady žalobkyně, že odvolací soud nezjistil dostatečně skutkový stav věci, neboť neprovedl jí navržené důkazy, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 9.220,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a částka 1.904,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.); platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 25. února 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu