ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.206.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 206/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. S. (dříve S.), zastou peného JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přímětická 1185, proti žalované I. M. , zastoupené PhDr. Mgr. Darinou Švábovou, advokátkou se sídlem ve Hlinsku, Poděbradovo náměstí 130, o 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 76/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 24. ledna 2007, č. j. 18 Co 412/2006-198, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 24. ledna 2007, č. j. 18 Co 412/2006-198, se ve výrocích I., II., IV. a V. ruší a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. dubna 2006, č. j. 6 C 76/2004-151, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 180.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 9. 10. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 9. 2003 byla mezi žalobcem podnikajícím pod obchodní firmou M. S. – A., realitní kancelář, zastoupeným Janou Jonášovou, jako zprostředkovatelem a žalovanou jako zájemkyní uzavřena smlouva „o nevýhradním zprostředkování“, na jejímž základě se zprostředkovatel zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemkyně měla příležitost uzavřít s třetí osobou dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím ve Stavebním bytovém družstvu Praha 5, jejichž součástí je i právo nájmu bytu č. 39 o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v P. 5, v ulici M. 1978/4 (dále jen „smlouva o převodu členských práv a povinností“). Cena za převod byla dohodnuta částkou 1,800.000,- Kč. Za zprostředkovatelskou činnost měl žalobce obdržet odměnu rovnající se rozdílu mezi částkou, kterou za převod zaplatí třetí osoba (nabyvatel členských práv a povinností) a žalovanou požadovanou částkou 1,800.000,- Kč; splatnost odměny měla nastat nejpozději při podpisu smlouvy o převodu členských práv a povinností. Pro případ prodlení zájemkyně s její úhradou byla dohodnuta smluvní pokuta ve prospěch zprostředkovatele ve výši 10 % z požadované ceny převodu. Dne 1. 10. 2003 uzavřela žalovaná s R. Č. (dále též „nabyvatelka“) za účasti žalobce smlouvu „o budoucím uzavření dohody o převodu členských práv a povinností“, jejímž obsahem byl závazek žalované a nabyvatelky uzavřít do 8. 10. 2003 realizační smlouvu a dohoda o ceně převodu ve výši 1,870.000,- Kč; smlouva o převodu členských práv a povinností byla uzavřena dne 8. 10. 2003. Povinnost k úhradě dohodnuté odměny žalobci žalovaná dosud nesplnila. Soud prvního stupně neshledal neplatnou smlouvu o nevýhradním zastoupení ani žalobou uplatněný požadavek žalobce rozporným s dobrými mravy.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. ledna 2007, č. j. 18 Co 412/2006-198, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl (výrok I.), uložil žalobci zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení před okresním soudem ve výši 39.467,- Kč a náklady před odvolacím soudem 39.575,- Kč (výrok II.), přiznal ustanovené advokátce žalované PhDr. Mgr. D. Š. právo na náhradu nákladů zastoupení v částce 33.219,- Kč za řízení před okresním soudem a v částce 20.833,- Kč za řízení před odvolacím soudem (výrok III.), rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 7.200,- Kč (výrok IV.) a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.). Po zopakování části důkazů a vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že smlouvu ze dne 26. 9. 2003 uzavřel na straně zprostředkovatele subjekt označený jako „A., realitní kancelář, s místem podnikání v P. 4,“, zastoupený Janou Jonášovou, která byla zmocněna žalobcem, podnikajícím pod obchodní firmou „M. S. - A., realitní kancelář, s místem podnikání v P. 4, k provádění veškerých procesních úkonů souvisejících s činností v rámci předmětu podnikání – zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, a to včetně podpisu smluv a dohod ohledně prodeje bytů a nemovitostí, převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytových družstvech, zprostředkovatelských smluv a smluv rezervačních, i k převzetí rezervačních záloh na základě uvedených smluv. Opíraje se o §8 odst. 2 a §9 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodního zákoníku) dovodil, že smlouvu o nevýhradním zastoupení uzavřel k právním úkonům nezpůsobilý subjekt, neboť nejde o osobou právnickou ani o osobu fyzickou, jelikož nebyla identifikována svým jménem a příjmením. Podle odvolacího soudu označení tohoto subjektu nelze považovat za nesprávné, protože použité údaje jej neidentifikují nezaměnitelně a nedostatek nezbytných údajů nelze podřadit ani pod písařskou chybu. Akcentuje, že při uzavírání smlouvy žalobce nevystupoval osobně, nýbrž smlouva byla uzavřena v zastoupení J. J., která se neprokázala plnou mocí, z níž by žalovaná mohla zjistit, že smlouvu uzavírá s nepřítomným žalobcem. Bez významu pro posouzení otázky způsobilosti k právním úkonům jsou údaje v záhlaví smlouvy – identifikační číslo přidělené žalobci jako fyzické osobě a údaj o sídlu realitní kanceláře, jestliže tento právní úkon nebyl učiněn pod jménem a příjmením žalobce. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2000, sp. zn. 29 Cdo 613/99, dovodil, že nebyla-li smlouva ze dne 26. 9. 2003 uzavřena způsobilým subjektem, je neplatná podle §38 odst. 1 občanského zákoníku a žalobce se nemůže domáhat jakéhokoliv z ní plynoucího nároku včetně požadavku na zaplacení smluvní pokuty. S přihlédnutím k důvodu, jenž vedl ke změně napadeného rozsudku soudu prvního stupně a k zamítnutí žaloby, se odvolací soud nezabýval zbývajícími odvolacími námitkami.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Není srozuměn se závěrem, že smlouva ze dne 26. 9. 2003 byla uzavřena subjektem nezpůsobilým k právním úkonům. Na základě výkladu §8 až §12 a §13 obchodního zákoníku, za použití výkladových pravidel podle §35 obč. zák. má zato, že odvolací soud pochybil, neboť žalované bylo beze vší pochybnosti jasné, kdo jsou účastníci uvedené smlouvy. Zdůrazňuje - a pro svůj závěr nachází oporu v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 1158/2003 (nesprávně uvedeno 29 Cdo 11158/2003) - že označení účastníka smlouvy, schází-li některý z jej určujících údajů, je sice vadné, ale tato vada sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem, popř. objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k údajům uvedeným v záhlaví smlouvy ze dne 26. 9. 2003, které označovaly zprostředkovatele jako „A., realitní kancelář, sídlo: P. 4-K., kancelář: K. 3, P. 1-N. M., tel.:, fax:, e-mail:, internet:, a k tomu, že již 1. 10. 2003, tj. pět dní po uzavření smlouvy o nevýhradním zastoupení, uzavřel (jako vedlejší účastník), označený jménem a příjmením včetně dalších identifikačních znaků, společně s I. M. a žalovanou smlouvu o uzavření dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného skutkové zjištění, že žalované nebyla předložena plná moc opravňující J. J.u k jednání za žalobce. Jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 22. 1. 2007, byl žalované obsah plné moci znám. Toto zjištění učinil až odvolací soud a pokud na něm založil své rozhodnutí, došlo k porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení. Závěrem dovolatel vznesl výhradu vůči hodnocení výpovědi svědka Bubly. S tímto odůvodněním navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobce žádnou z uvedených vad podle obsahu dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se proto zabýval pouze výslovně uplatněnými dovolacími důvody tak, jak byly žalobcem obsahově vymezeny, a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §38 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům.
Podle §8 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném k 26. 9. 2003 (dále jen „obch. zák.“), obchodní firma (dále jen "firma") je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou.
Podle §8 odst. 2 obch. zák. na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě; právní úkony je povinen činit, je-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením, a je-li právnickou osobou, pod svým názvem. U svého jména a příjmení nebo názvu může podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže; takový dodatek nebo označení není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži.
Podle §9 odst. 1 obch. zák. firmou fyzické osoby musí být vždy její jméno a příjmení (dále jen "jméno"). Firma fyzické osoby může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání.
Podle §13 odst. 1 obch. zák. je-li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo za ni jedná zástupce.
Z ustanovení §38 odst. 1 obč. zák. je zřejmé, že jednou ze základních podmínek platnosti právního úkonu je, že subjekt, který právní úkon činí, má způsobilost k právním úkonům.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 21 Cdo 315/2001, uveřejněném pod R 55/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož, uvede-li v písemném právním úkonu obchodní společnost nebo jiný podnikatel své obchodní jméno (dnes obchodní firmu) nepřesně nebo neúplně, nelze z toho důvodně dovozovat, že by právní úkon učinil někdo jiný (od něj odlišná obchodní společnost, jiná právnická osoba, popřípadě fyzická osoba). Opačný názor by měl za následek, že by právní úkon byl přičítán někomu, kdo jej neučinil; v případě, že by nepřesně nebo neúplně uvedené obchodní jméno neodpovídalo žádné obchodní společnosti nebo jinému podnikateli, by pak znamenalo, že právní úkon vlastně nebyl - ačkoliv došlo k projevu vůle k právnímu úkonu směřující - učiněn. Ve skutečnosti jde o vadu projevu vůle, která způsobuje, nelze-li ji odstranit pomocí výkladu (§266 obch. zák., §35 odst. 2 a 3 obč. zák.), neplatnost právního úkonu (§37 odst.1 obč. zák.).
V rozsudku ze dne 27. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 824/97, uveřejněném pod R 9/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále Nejvyšší soud uzavřel, že z hlediska závad v označení účastníků smlouvy jsou obecně možné dvě základní situace. První z nich se pojí se stavem, kdy označení účastníka smlouvy je formálně bezvadné (zahrnuje všechny potřebné identifikační znaky) a právní úkon tudíž obligatorní náležitosti má, avšak uvedená smluvní strana není způsobilá k právním úkonům [např. jde o právnickou osobu, která přede dnem uzavření smlouvy již zanikla (byla vymazána z obchodního rejstříku)]. Takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy podle ustanovení §38 odst. 1 obč. zák., která již nemůže být zhojena. Oproti tomu ve druhém případě jde o to, že účastník smlouvy je označen vadně (nesprávně či neúplně). O typicky nesprávné označení účastníka smlouvy jde, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, vynecháním slova ve víceslovném názvu apod.), popř. některý z těchto znaků chybí. Taková vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, pak sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem, popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy.
Od výše uvedených závěrů se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v této věci.
Zprostředkovatel byl ve smlouvě ze dne 26. 9. 2003 označen způsobem „A., realitní kancelář,sídlo: I. 885, P. 4-K., kancelář: K. 3, P. 1-N. M.,tel.:, fax: e-mail:, internet:“ (smlouvu za žalobce uzavírala J. J. na základě plné moci ze dne 19. 6. 2003, ve které byl žalobce označen jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem).
Takové označení účastníka smlouvy je nepochybně označením vadným, když neodpovídá obchodní firmě žalobce. Je ovšem nepochybné, že žalobce je existující fyzickou osobou, jež má v právních vztazích vystupovat pod svým jménem a příjmením s možným odlišujícím dodatkem „A., realitní kancelář“.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem bylo nezbytné za účelem odstranění vady projevu vůle provést výklad smlouvy podle §35 odst. 2 obč. zák.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, jež se za výše popsaného skutkového stavu omezilo na závěr, že zprostředkovatelskou smlouvu uzavřel neexistující subjekt, je z pohledu výše formulovaných závěrů neúplné a tudíž i nesprávné.
S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit.
Protože jeho zbývající výhrady byly - s přihlédnutím k důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno - bezvýznamné, jejich opodstatněností se dovolací soud nezabýval.
V dalším řízení odvolací soud neponechá stranou všechny odvolací námitky, jimiž se vzhledem k zaujatému právnímu názoru nezabýval; rovněž nepomine, že k datu podpisu smlouvy o převodu členských práv a povinností měl žalobce k dispozici celou částku 1,870.000,- Kč, přičemž smluvní pokuta byla podle bodu 4.2. smlouvy ze dne 26. 9. 2003 sjednána pro případ prodlení se zaplacením odměny zprostředkovateli (bod 4. 1.).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25.února 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu