ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2128.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2128/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému K. H., zastoupenému advokátkou, o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 9 C 19/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2007, č.j. 26 Co 282/2007-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 10. 2006, č.j. 9 C 19/2002-142, tak, že žalobu co do částky 134.900,- Kč s příslušenstvím zamítl, ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 250.000,- Kč s příslušenstvím jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy ze dne 26. 5. 1997 převzal žalovaný od žalobce 500.000,- Kč a zavázal se tuto částku vrátit do 30. 5. 1998. Na úhradu dluhu žalovaný zaplatil nejen 115.100,- Kč (v tomto rozsahu, včetně příslušenství, vzal žalobce žalobu zpět a soud prvního stupně řízení zastavil), ale – jak zjistil odvolací soud – také částku 134.900,- Kč. Protože právní vztah mezi žalobcem (věřitelem) a žalovaným (dlužníkem) je vztahem ze smlouvy o půjčce (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), a protože žalovaný dluh řádně a včas v rozsahu 250.000,- Kč nesplnil, rozhodl odvolací soud o jistině a příslušenství (§517 odst. 2 obč. zák.), jak je uvedeno shora.
Rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku (hodnoceno tak podle obsahu podání) napadl žalovaný dovoláním, jehož důvodnost shledává v naplnění předpokladů stanovených §241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Argumentace v dovolání je založena výlučně na kritice skutkových zjištění, k nimž odvolací soud podle dovolatele dospěl nesprávným hodnocením provedených důkazů. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nemohlo být shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť správnost napadeného rozhodnutí dovolatel poměřuje nezpůsobilým dovolacím důvodem.
Přestože žalovaný v dovolání ohlašuje (také) dovolací důvod podle §241a
odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.; podstatu jeho námitek tvoří pouze výtky týkající se skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř. nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo
na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. ledna 2010
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu