ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2138.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně G. M. M., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátem, o 33.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 283/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2008, č.j. 38 Co 7/2008-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.236,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č.j. 38 Co 7/2008-72, potvrdil rozsudek ze dne 21. 11. 2007, č.j. 10 C 283/2007-43, kterým Okresní soud v Náchodě uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 33.700,- Kč (úvěrovou jistinu 25.500,- Kč a smluvní pokutu 8.200,- Kč) a smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení
se zaplacením částky 33.700,- Kč od 29. 8. 2001 do 5. 4. 2007 (56.625,- Kč) a od 6. 4. 2007 do zaplacení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl v plném rozsahu žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení otázky promlčení nároku žalobkyně a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry učiněnými odvolacím soudem.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném
do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky
se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě se jedná o závazek vzniklý z úvěrové smlouvy, tedy
o obchodněprávní závazkový vztah podle §261 odst. 3 písm. d/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (tzv. „nominální“ nebo také „typový“ obchod). Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl o částce 33.700,- Kč, tedy nepřevyšující 50.000,- Kč, je jeho přípustnost vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Okolnost, že část příslušenství jistiny a smluvní pokuty byla kapitalizována, není pro posouzení přípustnosti dovolání určující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 1998, sp. zn.
33 Cdo 2272/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 1).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224
odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto,
je povinen zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření
k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.260,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 676,40 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu