ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2164.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2164/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Rybářem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Fügnerova 651, proti žalované I. J. (dříve P.), zastoupené JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem v Říčanech u Prahy, Rooseveltova 101, o 229.071,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 25/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, č.j. 20 Co 288/2008-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Rybáře, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované směřující (hodnoceno podle obsahu) proti v záhlaví citovanému rozsudku v části, jíž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 2. 2008, č.j. 13 C 25/2007-67, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Výhrady dovolatelky, že se soudy obou stupňů nevypořádaly se skutečností, že faktura žalobce neodpovídala tomu, co bylo v domě vyměněno, a byla vystavena jako zálohová více než po roce a jí doručena více než po dvou letech od tvrzeného ukončení prací (po rozvodu žalobce s její matkou), a že se nevypořádaly ani s výpovědí její matky, z níž vyplývá, že výměna oken a dveří v jejím domě žalobcem byla výpomocí v rámci rodiny, jakož i námitky, že žalobce neprokázal existenci dohody o rozsahu a ceně díla, které ani nebylo nikdy předáno, že projev vůle, kterým by u žalobce výměnu oken a dveří objednala, nikdy neučinila, a že měla vždy za to, že firma žalobce poskytne toto plnění darem, vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Proto i právní závěr, který dovolatelka na svých skutkových námitkách založila (že žalobci právo na zaplacení ceny díla nevzniklo), je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenný.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu