ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2197.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2197/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m., proti žalované B. K., zastoupené advokátkou, o zaplacení 50.441,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 15/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2007, č. j. 15 Co 464/2006-46, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 20. září 2006, č. j. 11 C 15/2006-32, v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil řízení o zaplacení 160.000,- Kč (výrok I.), zamítl žalobu, jíž žalobkyně požadovala, aby jí žalovaná společně a nerozdílně s J. Č., zaplatili úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 160.000,- Kč od 24. 5. 2000 do zaplacení (výrok II.) a a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. prosince 2007, č. j. 15 Co 464/2006-46, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že každému z žalovaných uložil povinnost zaplatit žalobkyni 50.441,50 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalovaní jako tehdejší manželé uzavřeli dne 23. 4. 1990 s Okresním národním výborem ve Ž. n. S. smlouvu (doplněnou dodatkem z 29. 8. 1990) o poskytnutí příspěvku na individuální bytovou výstavbu ve výši 160.000,- Kč (dále jen „smlouva“); poskytnutý příspěvek zcela vyčerpali. Ve smlouvě se mimo jiné zavázali provést výstavbu rodinného domku na pozemku v J. a stavbu dokončit tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy. Tuto povinnost nesplnili (a ani to žalobkyni neprodleně neoznámili) a příspěvek do 30 dnů nevrátili, přestože se tak ve smlouvě zavázali učinit. Manželství žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 6. 8. 1996, č. j. 7 C 166/1996-10, který nabyl právní moci dne 24. 8. 1996. Žalobkyně žalované v červnu 2006 marně vyzvala k vrácení příspěvku. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně (po zpětvzetí žaloby o zaplacení 160.000,- Kč) zamítl žalobní požadavek o úroky z prodlení, neboť dospěl k závěru, že žalovaní se nedostali do prodlení s vrácením příspěvku. Protože ve smlouvě nebylo dohodnuto místo plnění, mělo být plněno v místě bydliště dlužníků. V řízení však nebylo prokázáno, že by „se žalobkyně dostavila do místa bydliště dlužníků, aby si vyzvedla plnění“; žalovaní tudíž nemohou být v prodlení. Odvolací soud tomuto závěru nepřisvědčil. Uzavřel, že nejzazším termínem, kdy žalovaní mohli splnit svůj závazek předložit pravomocné kolaudační rozhodnutí, byl 23. duben 2000. Jestliže do uvedeného dne kolaudační rozhodnutí nepředložili, vznikla jim povinnost příspěvek státu (konkrétně příslušnému národnímu výboru, resp. okresnímu úřadu) do 30 dnů vrátit a pakliže tak neučinili (příspěvek ve výši 160.000,- Kč vrátili až 12. 9. 2006), ocitli se od 24. 5. 2000 v prodlení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že splatnost vrácení poskytnutého příspěvku na individuální bytovou výstavbu mohla nastat dvojím způsobem. Jednak do třiceti dnů ode dne oznámení ze strany občana (v dané věci žalovaných) a jednak na základě výzvy národního výboru, resp. jeho právního nástupce, zjistil-li, že došlo k porušení smluvních podmínek. Právní závěr odvolacího soudu, že splatnost nastala marným uplynutím desetileté lhůty k předložení pravomocného kolaudačního rozhodnutí, tudíž nemůže obstát. Z uvedeného důvodu navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalovanou) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §241a odst. 21 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže odvolací soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Pro vyřešení otázky splatnosti závazku vrátit poskytnutý státní příspěvek je rozhodující zjištění, zda ve smlouvě bylo dohodnuto, ke kterému okamžiku vznikne žalovaným povinnost vrátit příspěvek, jestliže poruší povinnost získat pravomocné kolaudační rozhodnutí do deseti let od uzavření smlouvy.
Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo 310/2007, dospěl k závěru, že pokud se příjemce státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý příspěvek při nedodržení některé ze sjednaných podmínek, nelze než dovodit, že tímto způsobem byl smluvně dohodnut okamžik, ke kterému mu vznikla povinnost příspěvek vrátit; tímto okamžikem je den, kdy došlo k porušení některé z vymezených povinností. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci, kdy se žalovaní v článku 6 smlouvy zavázali vrátit příspěvek při porušení povinností uvedených v jeho odst. 3 a 4, tedy i povinnosti získat do 10 let od uzavření smlouvy pravomocné rozhodnutí, jímž bude kolaudována stavba rodinného domku, na kterou jim byl podmíněně nenávratný státní příspěvek poskytnut. Pokud tedy nevrátili příspěvek do sjednaných třiceti dnů od porušení povinnosti (toto porušení navíc měli podle smluvního ujednání národnímu výboru neprodleně oznámit), dostali se do prodlení a jsou povinni hradit i úrok z prodlení.
Lze uzavřít, že žalované se nepodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a jeho obsahové konkretizace zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a protože nebylo zjištěno (a ani tvrzeno), že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., popř. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. ledna 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu