ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.223.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 223/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovaným 1) F. Ř. a 2) L. Ř. , zastoupeným JUDr. Yvonou Esterkovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 6, o příslušenství pohledávky, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 159/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2008, č.j. 17 Co 341/2007-87, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2008, č.j. 17 Co 341/2007-87, v potvrzujícím výroku věci samé a ve výroku o nákladech řízení a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 7. 2007, č.j. 7 C 159/2006-68, v zamítavém výroku co do úroků z prodlení ve výši 10% z 125.000,- Kč od 11. 6. 2000 do 25. 11. 2005 a ve výši 8% z 125.000,- Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 30. 7. 2007, č.j. 7 C 159/2006-68, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně 125.000,- Kč s 10% úroky z prodlení od 11. 6. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaní uzavřeli 11. 5 1990 s Okresním národním výborem ve Znojmě smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu ve výši 125.000,- Kč, v níž se zavázali dokončit výstavbu rodinného domu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let od uzavření smlouvy. Stavba nebyla ve stanovené lhůtě zkolaudována, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno až 26. 6. 2000 a téhož dne nabylo právní moci. Žalovaný požádal 7. 12. 1999 o provedení kolaudace. Soud prvního stupně uzavřel, že „uložení povinnosti vrátit státní příspěvek ... by bylo ... v rozporu s dobrými mravy, ... žalovaní nezavdali příčinu k tomu, že kolaudační rozhodnutí bylo vydáno až po uplynutí lhůty“.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 9. 2008, č.j. 17 Co 341/2007-87, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalované povinoval k úhradě 125.000,- Kč s 2% úroky z prodlení od 26. 11. 2005 do zaplacení. Co do 10% úroků z prodlení z 125.000,- Kč od 11. 6. 2000 do 25. 11. 2005 a 8% úroků z prodlení z 125.000,- Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně nesouhlasil se závěrem, že v projednávané věci je třeba právo na vrácení příspěvku žalobkyni odepřít pro rozpor s dobrými mravy (§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Dále uzavřel, že do prodlení s vrácením poskytnutého příspěvku se žalovaní dostali od 26. 11. 2005, neboť žalobkyně je písemně vyzvala k vrácení příspěvku ve lhůtě do 25. 11. 2005. Odvolací soud proto co do příslušenství pohledávky přiznal žalobě důvodnost pouze v části týkající se 2% úroků z prodlení z žalované částky od 26. 11. 2005 do zaplacení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti potvrzujícímu výroku ve věci samé. Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), napadá závěr odvolacího soudu o počátku prodlení žalovaných. Prosazuje, že povinnost žalovaných vrátit příspěvek nastala 11. 5. 2000, od něhož je třeba počítat třicetidenní lhůtu k vrácení příspěvku. Prvním dnem prodlení je tak 11. 6. 2000 a výše úroků z prodlení činí 10%, což odpovídá dvojnásobku diskontní sazby platné k tomuto dni. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části a v souvisejícím výroku o nákladech řízení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); ten je dán tím, že odvolací soud posoudil otázku doby prodlení a výše úroků z prodlení v rozporu s hmotným právem.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro posouzení počátku prodlení žalovaných a na to navazující výše úroků z prodlení je zásadní vyřešení otázky splatnosti závazku žalovaných vrátit poskytnutý státní příspěvek. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1337/2007, zdůraznil, že v případě smluv o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. šlo o „podmíněně nenávratné finanční prostředky “ poskytované státem za účelem podpory snah občanů zajistit si vlastní bydlení a vyložil, že podmínky, za kterých stát zastoupený příslušným státním orgánem občanům příspěvek poskytl (čerpat finanční prostředky jen na úhradu nákladů spojených s výstavbou, dosáhnout právní moci kolaudačního rozhodnutí nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy, užívat dům k trvalému bydlení a nepřevést jej na jiného po stanovenou dobu), představovaly odkládací podmínku (§36 obč. zák.), neboť až do doby porušení smluvních povinností stavebníky je povinnost vrátit poskytnutý příspěvek netížila. Porušením závazku výstavbu dokončit tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let od uzavření smlouvy, došlo k naplnění odkládací podmínky, na kterou bylo případné vrácení příspěvku vázáno, a žalobkyni vzniklo bez dalšího dnem následujícím po uplynutí dohodnuté desetileté lhůty právo na vrácení poskytnutého příspěvku.
V souzené věci tedy žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnutého příspěvku 12. 5. 2000 a od 13. 5. 2000 pak byli žalovaní v prodlení se splněním tohoto dluhu. Vycházel-li odvolací soud z toho, že žalobkyni právo na vrácení poskytnutého příspěvku vzniklo podle §563 obč. zák. až na základě výzvy žalobkyně uplynutím k tomu určené lhůty, stanovil počátek prodlení žalovaných v rozporu s §36 odst. 1 a odst. 2, větou první, §122 odst. 2 a §517 odst. 1, větou první, obč. zák. Jelikož odvolací soud chybně určil počátek prodlení žalovaných, není správné jeho rozhodnutí ani v otázce výše úroků z prodlení. Podle §517 odst. 2, části věty za středníkem, obč. zák. a podle §1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 27. 4. 2005 (čl. II vládního nařízení č. 163/2005 Sb.) činila ke dni 13. 5. 2000 jejich výše 10 % (dvojnásobek diskontní sazby 5%).
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. uplatnila dovolatelka po právu, Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části a v závislém výroku o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v odpovídajícím rozsahu věci samé a v nákladovém výroku i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2010
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu