ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2370.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2370/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46 (adresa pro doručování Praha 1, náměstí Republiky 3), proti žalovaným 1) L. N. a 2) E. N. , o zaplacení 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 31/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. 25 Co 462/2007-34, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. 25 Co 462/2007-34, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. dubna 2007, č. j. 4 C 31/2006-16,
se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. října 2007, č. j. 25 Co 462/2007-34, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. dubna 2007, č. j. 4 C 31/2006-16, jímž byla zamítnuta žaloba požadující, aby každý ze žalovaných žalobkyni zaplatil 65.000,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaní uzavřeli dne 16.11.1989 s tehdejším Okresním národním výborem Praha-východ smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu, na jejímž základě obdrželi 130.000,- Kč na stavbu rodinného domku podle stavebního povolení vydaného Městským národním výborem Říčany dne 21. 8. 1989. Žalovaní se zavázali provést výstavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy. Při porušení tohoto závazku byli povinni poskytnutý příspěvek vrátit do 30 dnů. K zajištění povinnosti vrátit poskytnutý státní příspěvek bylo ve smlouvě sjednáno omezení převodu nemovitosti podle §58 a násl. občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 1991; toto omezení bylo registrováno státním notářstvím 6. 12. 1989. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci 20. 6. 2001. Rozhodnutím žalobkyně ze dne 21. 6. 2004, č. j. SPH/1219/2004/P bylo upuštěno od vymáhání příspěvku „IBV č. 186/89“ od žalovaných s obsahovým odkazem na splnění podmínek podle §34 odst. 14 vyhlášky č. 136/1985 Sb. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že rozhodnutím žalobkyně o upuštění od vymáhání předmětného příspěvku podle §34 odst. 14 vyhlášky č. 136/1985 Sb. zanikl její nárok domáhat se po žalovaných vrácení příspěvku. Přešla-li podle článku CXVII bodu 14 části 117 zákona č. 320/2002 Sb. počínaje 1. 1. 2003 na žalobkyni pravomoc zaniklých okresních úřadů týkající se hospodaření - nakládání s pohledávkami ze smluv o poskytnutí příspěvků na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., zahrnuje toto oprávnění k „hospodaření“ i právo upustit od vymáhání takové pohledávky zakotvené v §34 odst. 14 vyhlášky č. 136/1985 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká nesprávné právní posouzení věci. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že na ni nepřešla pravomoc okresních úřadů upustit od vymáhání vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu zakotvená ve vyhlášce č. 136/1985 Sb. Její postup v otázkách příspěvků upravuje zákon č. 219/2000 Sb.; upuštěním od vymáhání pohledávky podle §35 odst. 3 tohoto zákona pohledávka vůči dlužníkovi nezaniká, a proto je coby věřitelka oprávněna nadále ji vymáhat.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) při splnění podmínky uvedené v 241 odst. 1, 4 o. s. ř. a bylo dovolacím soudem shledáno přípustným, neboť - jak bude níže vyloženo - odvolací soud posoudil věc v rozporu s hmotným právem.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnila žalobkyně závěr odvolacího soudu, že v důsledku rozhodnutí, kterým bylo upuštěno od vymáhání pohledávky na vrácení poskytnutého příspěvku na individuální bytovou výstavbu, nárok žalobkyně vůči žalovaným zanikl.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §34 odst. 14 vyhlášky č. 136/1985 Sb. jestliže u individuální bytové výstavby zahájené na základě stavebního povolení vydaného od 20. 4. 1989 došlo nebo dojde
k porušení podmínek smlouvy o poskytnutí státního příspěvku tím, že nebyla dodržena doba výstavby uvedená v §17 odst. 3 písm. b) této vyhlášky, avšak kolaudační rozhodnutí nabude právní moci nejpozději do 13 let ode dne uzavření smlouvy, může příslušný úřad od vymáhání vrácení příspěvku upustit.
Podle §35 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. od vymáhání pohledávky lze jednostranně upustit, jestliže
a) dlužník zemřel a pohledávka nemohla být uspokojena ani vymáháním na jeho dědicích, nebo
b) dlužník odmítá dluh dobrovolně splnit a přitom se pohledávka promlčela, nebo nelze prokázat, že pohledávka trvá, anebo nelze prokázat její výši a není podklad pro to, aby soud nebo jiný orgán určil výši podle úvahy,
c) je ze všech okolností případu zřejmé, že další vymáhání pohledávky by nebylo úspěšné. Upuštění od vymáhání pohledávky musí být písemné a dlužník se o něm nevyrozumívá. Upuštěním od vymáhání pohledávka nezaniká (odst. 2).
Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 890/2007, dovolací soud konstatoval, že po zániku okresních úřadů přešla příslušnost hospodařit
s majetkem státu, s nímž hospodařily okresní úřady do dne svého zániku, na Úřad. Samotná působnost okresních úřadů vyplývající z vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků ve vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů, však na Úřad nepřešla. Ten je povinen sledovat, zda příjemce státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu plní podmínky sjednané ve smlouvách o poskytnutí příspěvku, a v případě, že došlo z jeho strany k porušení závazku sjednaného ve smlouvě, vymáhat vzniklou pohledávku, tj. vymáhat vrácení státního příspěvku. Při této činnosti se Úřad řídí výhradně zákonem č. 219/2000 Sb. Není proto správný závěr odvolacího soudu, že upustila-li žalobkyně od vymáhání pohledávky vzniklé porušením podmínek smlouvy o poskytnutí příspěvku, je tímto právním úkonem vázána a nemůže se úspěšně domáhat jejího zaplacení. Ať by při upuštění od vymáhání postupoval za ni jednající Úřad podle §34 odst. 14 vyhlášky č. 136/1985 Sb., ve znění vyhlášky č. 385/2000 Sb. nebo podle §35 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., nemá takový úkon za následek zánik závazku žalovaných vrátit poskytnutý příspěvek.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil; protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu