ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.262.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 262/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. L. K. , zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. H. , zastoupenému advokátkou, o zaplacení 450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 209/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2009, č. j. 22 Co 1340/2009-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 29. srpna 2008, č. j. 7 C 209/2008-10, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 450.000,- Kč s 12% ročním úrokem
od 19. 1. 2007 do 30. 9. 2007 a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů od 1. 10. 2007 do zaplacení, přičemž v převyšujícím rozsahu úroku z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. června 2009, č. j. 22 Co 1340/2009-88, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení, kdy žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 56.168,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž nesouhlasí s postupem soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Připomíná, že v rámci podání, kterým bral žalobu zcela zpět, se žalovaný vzdal práva na náhradu nákladů řízení, přičemž tento procesní úkon učinil zcela svobodně a vážně. Přesto pak podáním z 15. 5. 2009 soudu oznámil, že náhradu nákladů řízení nárokuje, neboť listinu obsahující zpětvzetí žaloby vědomě nepodepsal. Žalobce vytýká odvolacímu soudu, že ho neuvědomil o tom, že žalovaný popírá, že by učinil úkon spočívající ve vzdání se práva na náhradu nákladů řízení. Vyjadřuje přesvědčení, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivé projednání věci před soudem ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), není však v dané věci přípustné.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 7. 2009 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Každé podání, tedy i dovolání je nezbytné hodnotit podle jeho obsahu. Přestože žalobce přípustnost svého dovolání dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. s odůvodněním, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, ve skutečnosti brojí výhradně proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl
o nákladech řízení.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že jím napadený výrok usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod označením R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení §238, §238a a §239
o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1
o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu