ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2845.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2845/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně TST REAL s. r. o. se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4/1586, IČ: 27607470, zastoupené JUDr. Martinem Uzsákem, LLM., advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 12, proti žalovaným 1) THŠ, s. r. o. - v likvidaci , se sídlem v Tišnově, Olbrachtova 1740, IČ: 60699507, 2) M. T. , a 3) I. T. , o zaplacení částky 1,162.537,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 334/2000, o dovolání prvé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. prosince 2007, č. j. 2 Cmo 313/2007-262, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107a odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) - připustil, aby do řízení namísto dosavadní žalobkyně – GE Money Bank, a. s. se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, IČ: 25672720, vstoupila TST REAL s. r. o. se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4/1586, IČ: 27607470.
Vycházel přitom ze zjištění, že v průběhu odvolacího řízení dne 15. 10. 2007 byla mezi dosavadní žalobkyní a společností TST REAL s. r. o. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, přičemž původní žalobkyně navrhla ve smyslu §107a o. s. ř vstup TST REAL s. r. o. do řízení, která se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
V dovolání, jehož přípustnost prvá žalovaná (dále též „dovolatelka“) opírá o §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., za použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat nesprávnost právního posouzení věci, namítá, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2007 je neplatná, neboť dosavadní žalobkyně nebyla ve sporu aktivně legitimována; při postoupení sporné pohledávky Komerční bankou a. s. dosavadní žalobkyni smlouvou ze dne 27. 5. 2003 došlo k porušení bankovního tajemství, což má za následek neplatnost v pořadí prvé postupní smlouvy.
Nabyvatelka práva navrhla, aby dovolání prvé žalované bylo zamítnuto.
Dovolání, jež je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Jelikož vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka jejich existenci ani netvrdí, přezkoumal Nejvyšší soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z §107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak správně aplikoval na návrh dosavadní žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadního účastníka.
Již v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 31/2004 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že předmětem řízení o návrhu podle §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1
o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku.
Jelikož dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (týkají se věcné legitimace žalobkyně ve sporu, k jejímuž posouzení slouží rozhodnutí ve věci samé), nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že nezkoumal, zda k postoupení pohledávky (práv ze smlouvy o úvěru) došlo platně, když touto otázkou - jak je uvedeno výše - se soud při rozhodování o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. nezabývá.
Dovolatelce se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem a Nejvyšší soud její dovolání podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu