ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2945.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2945/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně L. D. , zastoupené JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Rokycanova 1268/1, proti žalovaným 1) M. M. , zastoupenému JUDr. Jiřím Škodou, advokátem se sídlem v Chomutově, Příčná 29, a 2) „M + M spol. s r. o.“ se sídlem v Ústí nad Labem, Stroupežnického 1422/2, o splnění povinnosti zajistit převod členských práv v bytovém družstvu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 17 C 143/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2007, č.j. 11 Co 723/2006-132, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 29. 6. 2006, č.j. 17 C 143/97-110, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaných domáhala splnění povinnosti společně a nerozdílně zajistit převod členských práv k družstevnímu bytu Stavebního bytového družstva v Chomutově nacházejícího se v J. o velikosti 3 + 1 na žalobkyni, a rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudkem ze dne 28. 6. 2007, č.j. 11 Co 723/2006-132, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé (a o nákladech řízení mezi účastníky) potvrdil
a žalovaným nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok o nákladech řízení státu zrušil).
Odvolací soud po zopakování dokazování listinami (darovacím certifikátem, dopisem prvního žalovaného z 16. 10. 1996 a notářským zápisem JUDr. Jiřího Chabra, notáře, ze dne 27. 12. 1995) vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. První žalovaný – jediný společník a jednatel druhé žalované – při vysílání Radia Agara provozovaného druhou žalovanou i v denním tisku a tištěnými plakáty umístěnými na veřejných místech vyzval blíže neurčené čtenáře a posluchače k účasti v soutěži organizované Radiem Agara a jako výhru slíbil (mimo jiné) „družstevní byt 3 + 1“ tomu, kdo splní týmž způsobem publikovaná pravidla účasti v soutěži. Podle těchto pravidel měl zájemce nalepit na korespondenční lístek kupón, jenž byl součástí výzvy „Chcete vyhrát 3 + 1“ , vepsat jméno, adresu a rodné číslo a odeslat ho Radiu Agara. V době od 13. 11. do 15. 12. 1995 (každou sudou hodinu od 8.00 do 18.00) byli losováni ti, kteří kupón do redakce rádia zaslali. Finalisté soutěže byli vylosováni z těch, kteří do 98 minut a 10 vteřin zavolali zpět do redakce na určené telefonní číslo. Žalobkyně se zúčastnila finále soutěže konané 22. 12. 1995 a po slosování byla vyhlášena výherkyní bytu. První žalovaný předal žalobkyni „darovací certifikát“, v němž je uvedeno, že „držitel tohoto certifikátu se stává majitelem bytu 3 + 1,“ a sdělil jí, že „se jedná o družstevní byt 3 + 1 v J. od Stavebního bytového družstva Chomutov a převod členských práv bude společností M + M spol. s r. o. – Radiem Agara na výherkyni proveden na počátku roku 1996“ . V dopise datovaném 16. 10. 1996 první žalovaný sdělil žalobkyni, že se sponzorem soutěže bylo dohodnuto, že žalobkyni bude do 31. 12. 1996 předán minimálně dvoupokojový družstevní byt, jinak jí Radio Agara v téže lhůtě vyplatí 120.000,- Kč jako odstupné za vyhraný byt; v případě zájmu výherkyně sponzor během roku 1997 zabezpečí výměnu dvoupokojového bytu za byt třípokojový. Družstevní byt 3 + 1 žalobkyni nikdo nepředal a členská práva v družstvu nebyla na žalobkyni převedena. Nikdo z žalovaných není a nebyl členem uvedeného stavebního bytového družstva.
Odvolací soud se ztotožnil i s právním závěrem soudu prvního stupně, že vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle ustanovení §850 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), jakož i se závěrem o nedostatku pasivní věcné legitimace prvního žalovaného, který vystupoval jako statutární orgán druhé žalované, a veřejný příslib tak byl jednostranným projevem její vůle. Ve shodě se soudem prvního stupně shledal odvolací soud veřejný příslib absolutně neplatným.
Na rozdíl od soudu prvního stupně, který měl tento právní úkon za neplatný podle §37 odst. 2 obč. zák. z důvodu počáteční nemožnosti předmětu plnění pro existenci právních překážek (druhá žalovaná neměla v době vyhlášení veřejného příslibu ani v době, kdy měl být splněn, k slíbenému družstevnímu bytu takové právo, které by jí umožnilo splnit závazek), odvolací soud vyhodnotil veřejný příslib jako neplatný pro „nejednoznačnost a tím neurčitost“ podle §37 odst. 1 obč. zák. s odůvodněním, že ve veřejném příslibu nebyla jednoznačně určena slíbená odměna. Protože žádný z žalovaných nebyl členem Stavebního bytového družstva v Chomutově a nebylo ani tvrzeno, že by byl členem jiného bytového družstva či měl k nějakému bytu 3 + 1 takové právo, aby byt mohl na žalobkyni převést, nelze ani dovodit, že v době, kdy žalobkyně splnila podmínky příslibu, bylo účastníkům zřejmé, jaký byt jako odměnu získala.
Rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku věci samé napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Zdůrazňuje, že stanovené podmínky, „za kterých výherce soutěže obdrží byt o velikosti 3 + 1“ , splnila. Zadání soutěže nabízí podle dovolatelky i takový výklad, že si výherce bude moci vybrat z více bytů o velikosti 3 + 1. Je zřejmé, že úmysl žalovaných převést na ni byt ještě v průběhu roku 1996 existoval. Žalobkyně je přesvědčena, že postup žalovaných je v rozporu s dobrými mravy, neboť celá soutěž byla součástí „Velké vánoční show“ , a veřejnost celou akci vnímala jako reklamu Radia Agara. Nesouhlasí ani se závěrem stran nedostatku pasivní věcné legitimace prvního žalovaného; ten odpovídá za závazky, které existovaly v době jeho členství ve společnosti a trvání jeho jednatelské funkce. Převedl-li obchodní podíl, ručí za závazky podle §115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel-li smlouvu o prodeji podniku, ručí podle §477 odst. 3 cit. zákona. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Druhá žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů. Řízení byla vedena v souladu s právními předpisy, napadený rozsudek netrpí žádnými vadami a soudy věc správně posoudily po skutkové i právní stránce. Nadto je druhá žalovaná přesvědčena, že nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§236 odst. 1, §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.). Ten je dán tím, že posouzením platnosti veřejného příslibu z hlediska určitosti předmětu plnění se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dosud nezabýval.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §850 obč. zák. se veřejným příslibem zavazuje ten, kdo veřejně prohlásí, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z blíže neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu.
Podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Neurčitý je právní úkon tehdy, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, přičemž neurčitost nelze odstranit a překlenout za použití výkladových pravidel (§35 odst. 2, 3 obč. zák.).
Veřejný příslib je jednostranným právním úkonem, který není adresovaný, tedy je určen předem neomezenému okruhu osob, případně omezenému okruhu osob, ale vždy tak, že se neobrací na určité individuální subjekty. To, že se jím slibovatel obrací na blíže neurčené osoby, jej odlišuje od návrhu na uzavření smlouvy (oferty), který je vždy určen konkrétním osobám (srov. §43a odst. 1 obč. zák.). Příslib musí obsahovat projev vůle, kterým se slibovatel zavazuje, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění tomu, kdo splní stanovené podmínky. Předpoklad zveřejnění je splněn tehdy, mají-li blíže neurčené osoby (veřejnost, obecenstvo, čtenářstvo, posluchači apod.) přístup k podmínkám, s jejichž naplněním je spjat závazek slibovatele. Podstatnými náležitostmi veřejného příslibu jsou určení odměny nebo jiného plnění (předmět příslibu) a stanovení podmínek, na jejichž splnění je poskytnutí odměny nebo jiného plnění závislé. Předmětem příslibu může být jakýkoliv předmět občanskoprávních vztahů, tedy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, případně byty nebo nebytové prostory (§118, §119 obč. zák.). Podmínkami rozumí ustanovení §850 obč. zák. jasné a srozumitelné určení činnosti, případně jejího cíle, za niž má být odměna (jiné plnění) poskytnuta. Podmínky mohou stanovit způsob určení oprávněného podle předem stanovených kritérií. Není vyloučeno, aby slibovatel určil, že činnost je třeba vykonat v určité lhůtě, která musí být v příslibu vyjádřena. Protože veřejný příslib je – jak již bylo shora řečeno – jednostranným projevem vůle ve smyslu ustanovení §34 obč. zák., musí splňovat náležitosti, které občanský zákoník vyžaduje pro všechny právní úkony. Pokud tedy slibovatel nevymezí odměnu (jiné plnění) nebo podmínky příslibu určitě a srozumitelně, je jeho projev vůle neplatný (§37 odst. 1 obč. zák.), nelze-li nejistotu odstranit výkladem podle §35 odst. 2 obč. zák.
Právní úkon příslibu podle §850 obč. zák. vznikne – pokud splňuje obecné a podstatné náležitosti – zveřejněním (např. v periodickém tisku, rozhlasovým vysíláním nebo tištěnými plakáty). Tím okamžikem je slibovatel prohlášením, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění tomu, kdo splní podmínky příslibu, vázán. U veřejného příslibu nedochází splněním podmínek k uzavření smlouvy (proto nelze použít ustanovení §43 a násl. obč. zák.). Závazkový právní vztah mezi slibovatelem a oprávněným, tj. tím, kdo splnil podmínky, vzniká až splněním cíle, případně vykonáním vyžadované činnosti v souladu s podmínkami příslibu. Obsahem tohoto právního vztahu je nárok oprávněného na odměnu nebo jiné plnění, který je vynutitelný soudní cestou.
Veřejný příslib jako (neadresovaný) jednostranný právní úkon musí splňovat předpoklad určitosti – jak co do předmětu plnění, tak co do stanovených podmínek – v době svého vzniku, tj. při zveřejnění. Závazek druhé žalované, že tomu, kdo splní podmínky vyhlášené soutěže, poskytne „byt 3 + 1,“ případně „družstevní byt 3+1“ , je co do předmětu plnění neurčitý, a proto absolutně neplatný (§37 odst. 1 obč. zák.). Na tom nemohou nic změnit ani následná jednání žalovaných s žalobkyní poté, co žalobkyně byla vylosována vítězkou soutěže, neboť na základě neplatného právního úkonu (veřejného příslibu) nevznikl závazkový vztah mezi slibovatelem a oprávněnou (žalobkyní), a tudíž ani její právo na plnění.
Lze uzavřít, že odvolací soud otázku platnosti veřejného příslibu posoudil správně; za této situace je bezpředmětné zabývat se – byť jen z hlediska právní významnosti – pasivní legitimací prvního žalovaného z titulu člena (jednatele) druhé žalované.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nebyly a nevyplývají ani z obsahu spisu, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalovaným, kteří by měli právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu