ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3030.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3030/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42 (adresa pro doručování Územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno), proti žalovanému L. B. , zastoupenému JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 52, o zaplacení 50.000,- s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 67/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 23. září 2008, č. j. 54 Co 126/2008-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 4.250,- Kč k rukám JUDr. MgA. Michala Šalomouna, advokáta se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 52.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 23. září 2008, č. j. 59 Co 15/2009-54, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. března 2008, č. j. 6 C 67/2008-22, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 50.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nesplňuje kritéria §237 odst. 3 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud již ve svých rozsudcích ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4271/2008, a ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5392/2008, dovodil, že není porušením smluvního závazku užívat dům, na jehož výstavbu či přestavbu stát stavebníkovi poskytl příspěvek, po stanovenou dobu k trvalému bydlení, jestliže stavebník vedle trvalého bydlení dům využívá (a to v jeho zanedbatelné části) i jiným způsobem (konkrétně k výdělečné činnosti, případně k výkonu živnosti). Není důvodu se od těchto závěrů odchylovat ani v posuzovaném případě. Žalovaný vícepodlažní dům, na jehož výstavbu mu byl poskytnut státní příspěvek, užívá nepřetržitě od jeho kolaudace k trvalému bydlení. Charakter trvalého bydlení zůstal plně zachován i poté, co žalovaný v místě bydliště zaevidoval sídlo své firmy BEMABUS, s. r. o. (zapsané do obchodního rejstříku dne 6. 4. 2005), jejímž je jediným jednatelem a společníkem. V domě nebyly provedeny žádné stavební úpravy, nemovitost neztratila, ani částečně, svůj původní stavebně technický charakter. Žalovaný v domě nepodniká, nemá zde sklad, provozovnu či jiné obchodní prostory. Jeho možnost využívat celý dům k bydlení tím nebyla omezena. Nájemní smlouvu ohledně dvou místností v domě uzavřel dne 24. 1. 2005 se svou budoucí firmou pouze proto, aby mohla být zapsána v obchodním rejstříku. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1887/99, je nepřiléhavý, neboť je v něm posuzován případ skutkově zcela odlišný co do rozsahu a způsobu využití nemovitosti k podnikatelské činnosti stavebníka.
Dovolací soud z výše vyložených důvodů dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.950,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu