ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3075.2008.2
sp. zn. 33 Cdo 3075/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Penny Market s. r. o. se sídlem v Radonicích, Počernická 257, IČ: 64945880, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 10, proti žalovanému Ing. B. D. , zastoupenému Mgr. Petrem Pytlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 200, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 116/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 55 Co 541/2007-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Pytlíka, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 200.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 11. března 2008, č. j. 55 Co 541/2007-61, kterým byl potvrzen v pořadí první rozsudek ze dne 9. října 2007, č. j 40 C 116/2007-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 4, zamítl žalobu na nahrazení prohlášení vůle žalovaného s uzavřením kupní smlouvy jeho blíže specifikovaných pozemků, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Jestliže podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatel považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). Zásadní význam po stránce právní dovolatelka přisuzuje řešení otázky, „ zda může být v rozporu s dobrými mravy jednání jedné ze smluvních stran spočívající v nepřítomnosti v rozhodné době pro doručování písemnosti, jejímž důsledkem je nemožnost výkonu práva druhé osoby“ . Na řešení této dovoláním vymezené otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud totiž s odkazem na §2 bod 4 smlouvy ze dne 27. 9. 2005, ve znění dodatku číslo 1 ze dne 10. 8. 2006, uzavřel, že nedošlo-li do 31. 8. 2007 k uzavření realizační kupní smlouvy, účinky smlouvy pominuly a smluvní strany přestaly být jejím obsahem vázány. Sluší se podotknout, že pro použití korektivu „dobrých mravů“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Řešení této otázky tudíž nemá judikatorní přesah, neboť se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuelně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit; její řešení je významné právě a jen pro projednávanou věc.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení, které mu vznikly v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.000,- Kč [§2 odst. 1, §7 písm. e), §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění], z paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 460,- Kč, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 30. listopadu 2010
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu