ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3744.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3744/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně AB - CREDIT a. s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, proti žalovaným 1) L. K. , zastoupené JUDr. Evou Nýdlovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 5, 2) P. P. , zastoupenému Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 36, a 3) Z. P. , zastoupenému JUDr. Evou Nýdlovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 5, o zaplacení částky 562.177,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 453/1999, o dovolání všech žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2007, č. j. 9 Cmo 107/2006-347, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. října 2005, č. j. 13 Cm 453/1999-268, uložil všem žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 562.177,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 18.115,05 Kč (výrok II.), zastavil řízení o zaplacení 12 % úroků z prodlení z částky 620.000,- Kč od 23. 3. 1999 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. až IX.). Jeho předchozí rozsudek ze dne 25. října 1999, č. j. 13 Cm 453/99-59, jímž byla žalovaným a L. P. uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně - České spořitelně a. s. částku 762.443,- Kč s 12,8 % úrokem z částky 620.000,- Kč od 6. 2. 1999 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2002, č. j. 6 Cmo 51/2001-112, v rozsahu částky 182.150,95 Kč zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno, a co do částky 580.292,05 Kč byl zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení; vůči L. P. nabyl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích právní moci. Důvodem kasačního usnesení byla nutnost doplnění dokazování ohledně námitek vůči závěru o platnosti ručitelského prohlášení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. června 2007, č. j. 9 Cmo 107/2006-347, potvrdil ve výrocích I., IV. až IX. rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti potvrzujícímu výroku o věci samé rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání. První žalovaná a třetí žalovaný v obsahově totožném dovolání, dovolávajíce se §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., mají zato, že dovolání je přípustné pro řešení otázky „vzájemných vztahů vyplývajících ze zástavní smlouvy, ručitelského závazku a úvěru a jednání účastníků v souvislosti s těmito listinami“. Soudy podle jejich názoru pochybily, jestliže nezjišťovaly, jaká byla jejich skutečná vůle při sjednávání ručitelského závazku. Jedině na tomto základě přitom mohly přijmout - z pohledu §37 odst. 1 obč. zák. - správný závěr o jeho (ne)platnosti. Akcentují, že jejich úmyslem nebylo ručit za závazek úpadce P. H. plynoucí ze smlouvy o úvěru č. 5311-102351-278/800. Druhý žalovaný má zato, že i jeho dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. I ÚS 722/2004. Odvolacímu soudu vytýká, že přihlédl k závěrům posudku znalce z oboru písmoznalectví PhDr. J. V. a nikoliv k závěrům posudku znalce JUDr. P. B.; při střetu jejich závěrů měl nechat zpracovat revizní znalecký posudek. Zároveň mu vytýká, že nenechal zpracovat znalecký posudek z oboru grafologie. S odkazem na §241a odst. 2 o. s. ř. namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce platnosti jeho ručitelského prohlášení. Soudy obou stupňů se nezabývaly otázkou neplatnosti zástavní smlouvy, ačkoliv je nutno ji a ručitelské prohlášení „hodnotit ve vzájemné spojitosti (...) Ručitelské prohlášení mělo věřiteli výlučně sloužit k tomu, aby bylo možné realizovat uspokojení ze zástavy, tedy, aby bylo možné získat vůči zástavnímu dlužníkovi vykonatelný titul, na jehož základě by došlo k realizaci uspokojení ze zástavy.“ Zdůrazňuje, že jednáním P. H., který mu poskytoval veškeré informace za bankovní ústav (Českou spořitelnu a. s.) byl uveden v omyl, neboť se domníval, že zástavní právo je omezeno a zanikne po splnění účelu, ke kterému bylo zřízeno (dokončení stavby autosalonu). Je-li (podle něj) neplatná zástavní smlouva, musí být neplatný rovněž ručitelský závazek, neboť nešlo o dvě samostatná zajištění, ale fakticky o zajištění jediné (zástavu). Všichni žalovaní navrhli zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Dovolání všech žalovaných nejsou přípustná podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť přestože předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. října 1999, č. j. 13 Cm 453/99-59, byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2002, č. j. 6 Cmo 51/2001-112, v rozsahu částky 580.292,05 Kč zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. října 2005, č. j. 13 Cm 453/1999-268, v rozsahu částky 562.177,- Kč shodně jako v původním rozsudku.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Bez významu jsou tudíž výhrady žalovaných, že soudy nesprávně zjistily jejich skutečnou vůli při sjednávání ručitelského závazku, že za základ svých rozhodnutí vzaly chybně zpracovaný posudek znalce PhDr. J. V. místo správného znaleckého posudku JUDr. P. B. a nenechaly k nim vypracovat revizní znalecký posudek, přičemž neprovedly navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru grafologie. Stejného charakteru je námitka, že ručitelský závazek měl zajišťovat závazek vyplývající ze zástavní smlouvy. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci; ten ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezující tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
Výhradou, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významným pro řešení otázky „vzájemných vztahů vyplývajících ze zástavní smlouvy, ručitelského závazku a úvěru a jednání účastníků v souvislosti s těmito listinami“ nevymezili první žalovaný a třetí žalovaná žádnou právní otázku, která by ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. měla po právní stránce zásadní význam, stejně jako druhý žalovaný námitkou, že zástavní smlouvu a ručitelské prohlášení je nutno hodnotit ve vzájemné souvislosti.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřují proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud dovolání žalovaných – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustná odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2010
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu