ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3848.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3848/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. P., zastoupeného JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem Tábor, 9. května 1282, proti žalovanému J. V., zastoupenému Mgr. Janou Macháčkovou, advokátkou se sídlem Tábor, 9. května 571, o zaplacení 95.332,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 C 89/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 25. března 2010, č. j. 15 Co 115/2010-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 7.416,- Kč k rukám JUDr. Ladislava Novotného, advokáta se sídlem Tábor, třída 9. května 1282.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 15 C 89/2008-153, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 95.332,50 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 9,5% ročně od 17. 5. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75% ročně od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5% ročně od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75% ročně od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% ročně od 1. 7. 2009 do 19. 11. 2009 a za dobu od 20. 11. 2009 do zaplacení s ročními úroky z této částky ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 91.382,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 25. března 2010, č. j. 15 Co 115/2010-178, ve znění opravného usnesení ze dne 10. května 2010, č. j. 15 Co 15/2010-187, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o platební povinnosti žalovaného potvrdil, změnil jej ve výroku III. o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); napadeným rozsudkem odvolací soud sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, avšak v rozsahu 95.332,50 Kč s příslušenstvím jím nebylo rozhodnuto jinak než v předchozím rozsudku ze dne 22. dubna 2009, č. j. 15 C 89/2008-102, zrušeném usnesením odvolacího soudu ze dne 11. září 2009, č. j. 15 Co 497/2009-127. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Z obsahového vylíčení dovolacích námitek plyne, že těžiště argumentace žalovaného spočívá v obraně práv svědkyně M. Námitky, že výkon práv žalobce je s ohledem na postavení této svědkyně v rozporu s dobrými mravy, nemohou založit přípustnost dovolání, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. O právech a povinnostech mezi J. M. a žalobcem rozhodováno nebylo. Bezvýznamnou je proto rovněž výtka, že odvolací soud svým rozhodnutím znemožnil svědkyni M. domáhat se plnění vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení.
Protože žalovaný nepředložil k posouzení žádnou zásadní právní otázku splňující kritéria §237 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud jeho dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.880,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.236,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto usnesením, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu