ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4031.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4031/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce J. N., zastoupenému JUDr. Milošem Vízdalem, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 48, proti žalované Ing. S. N. , zastoupené JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí, B. Němcové 74, o zaplacení 500.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 81/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2008, č. j. 19 Co 277/2007-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jarmily Cindrové, advokátky se sídlem v Ústí nad Orlicí, B. Němcové 74.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2008, č. j. 19 Co 277/2007-91, kterým byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. února 2007, č. j. 11 C 81/2006-63, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 500.000,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Bez významu jsou tudíž výhrady žalobce vůči závěru, že neprokázal uzavření smlouvy o půjčce na částku 250.000,- Kč, ani to, že žalovaná od něj převzala na doplatek kupní ceny nemovitosti dalších 250.000,- Kč. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalobce tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné (a dovolání proti němu je proto přípustné) pro tvrzený rozpor s hmotným právem.
Rozsudek odvolacího soudu ovšem hmotnému právu neodporuje. Jestliže odvolací soud dovodil, že nebyla-li prokázána existence smlouvy o půjčce, je možné nárok žalobce posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§451 a násl. obč. zák.), se správně vypořádal s odkazem na §100, §107 odst. 1 a 2 obč. zák. se vznesenou námitkou promlčení.
V označené právní otázce aplikace §563 obč. zák., pokud jde o „druhou“ částku 250.000,- Kč, žalobce přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu není na jejím řešení založeno (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, č. j. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23); jeho žaloba byla v této části zamítnuta pro neunesení důkazního břemene, když se mu nepodařilo prokázat převzetí této částky žalovanou.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – je jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 10.000,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 2.060,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Václav Duda,v.r.
předseda senátu