ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4052.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4052/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně N. D. , zastoupené Mgr. Danielem Chmelou, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 13/271, proti žalovanému Z. D. , zastoupenému JUDr. Martinou Janečkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Živného 21, o zaplacení 66.251,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 190/2005, o dovoláních účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2010, č. j. 37 Co 255/2008-61, takto:
I.
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. dubna 2010, č. j. 37 Co 255/2008-61, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2008, č. j. 18 C 190/2005-37, v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 37.058,50 Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 15. 12. 2004 do zaplacení; ohledně částky 29.193,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 15. 12. 2004 jej změnil tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení.
Dovolání žalobkyně směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu. Žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že při rozhodování pominul skutečnost, že dne 16. 3. 1999 neuhradila jako solidární dlužník věřiteli celý dluh a nemohl jí tudíž vzniknout regresní nárok vůči žalovanému (spoludlužníkovi). Je přesvědčena, že svůj nárok vůči žalovanému mohla uplatnit teprve po 12. 10. 2004, kdy dluh doplatila. Její pohledávka proto nemůže být promlčena. Nesprávnými shledává rovněž výroky o nákladech řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 29.017,- Kč. Má za to, že i v tomto rozsahu měla být žaloba zamítnuta. Částka 29.017,- Kč totiž představuje polovinu z úroků z prodlení za dobu od 21. 2. 1998 do 12. 10. 2004. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že právo na regres za platbu, kterou žalobkyně věřiteli poukázala dne 16. 3. 1999, je promlčeno, měl shodně posoudit i uvedený úrok z prodlení. Ani žalovaný nesouhlasí s výroky o nákladech řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána včas k tomu oprávněnými osobami (účastníky řízení) za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejprve jejich přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o částce 29.193,- Kč s příslušenstvím. Dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o částce 29.017,- Kč. Ani jedním z napadených rozsudečných výroků nebylo odvolacím soudem rozhodnuto o peněžitém plnění, které by převyšovalo 50.000,- Kč, a obě dovolání tak nejsou podle §237 odst. 2 o. s. ř. přípustná.
Vzhledem k tomu, že obě dovolání směřují výslovně i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nezbylo, než zvažovat jejich přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení; rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání proti akcesorickému výroku není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť jej nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolací soud proto obě dovolání podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustná bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání obou účastníků řízení byla odmítnuta a náklady, které žalobkyně vynaložila za sepis svého vyjádření k dovolání žalovaného, nebyly posouzeny jako účelně vynaložené.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu