ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4109.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4109/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce S. S. , zastoupeného JUDr. Václavem Kalinou, advokátem se sídlem v Písku, Heydukova 101/2, proti žalované Miroslav Pavlík, s.r.o. se sídlem v Písku, U Výstaviště 431, identifikační číslo osoby 25162926, zastoupené JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, o 132.449,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 269/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2010, č. j. 5 Co 2884/2009-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 8.912,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Laciny, advokáta se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2010, č. j. 5 Co 2884/2009-183, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 4. června 2009, č. j. 9 C 269/2008-101, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
V dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu – byl uplatněn výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Žalobce vytkl odvolacímu soudu pouze nesprávně zjištěný skutkový stav věci ústící v závěr, že se mu v řízení nepodařilo prokázat, jaká závada na automobilu, který zakoupil jako použitý, vznikla a způsobila jeho následné vznícení, resp. že neprokázal, že vozidlo trpělo jím vytčenou vadou již v době jeho převzetí. Oproti soudům prosazuje žalobce názor, že vada, která byla příčinou požáru automobilu, spočívala v zadírání ložiska a nemohla vzniknout v důsledku ujetí několika kilometrů, nýbrž musela existovat již v době prodeje automobilu; ložisko se totiž nemohlo za tak krátkou dobu zadřít natolik, aby rozehřálo plasty okolo klimatizace do vznícení. Takové námitky jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bezcenné, neboť skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání zpochybnit a je pro dovolací soud závazný. Argumentuje-li žalobce nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, resp. uvěřil tvrzení, že vada, v jejímž důsledku došlo ke vznícení automobilu, se vyskytovala již v době jeho prodeje, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že platně odstoupil od kupní smlouvy a jeho nárok na vrácení kupní ceny byl tudíž uplatněn právem. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.460,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod. 4 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.152,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu