ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4337.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4337/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně STAFIN projekty a stavby s. r. o. se sídlem Plzeň, Edvarda Beneše 540/31, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, proti žalovaným 1) Ing. F. H. a 2) MUDr. J. H. , zastoupeným JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Kamenická 1, o 155.690,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 337/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. června 2008, č. j. 18 Co 264/2008-902, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. června 2008, č. j. 18 Co 264/2008-902, se v části výroku I., jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. října 2007, č. j. 19 C 337/94-858, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 155.690,20 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích II., III. a IV., a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. října 2007, č. j. 19 C 337/94-858, v části výroku I., jíž bylo žalobě vyhověno v rozsahu 155.690,20 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích III., IV., V. a VI. se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-město v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalovaných žalobou v konečném znění zaplacení částky 667.800,- Kč s příslušenstvím představujících 90 % ceny za dílo včetně víceprací.
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 28. března 2001, č. j. 19 C 337/94-275, žalobu o zaplacení částky 440.094,90 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. července 2001, č. j. 18 Co 362/2001-291, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 22. března 2002, č. j. 19 C 337/94-403, „řízení o zaplacení částky 692.327,70 Kč s příslušenstvím“ co do částky 24.524,70 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 667.800,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o poplatkové povinnosti žalobkyně a o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III., IV. a V.). K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 2. prosince 2002, č. j. 18 Co 600/2002-433, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III., IV. a V. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 31. října 2007, č. j. 19 C 337/94-858, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří měsíců od právní moci rozsudku částku 415.567,20 Kč s 16 % úroky z prodlení od 5. 10. 1994 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 252.232,80 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení státu i účastníků (výroky III. až VI.). Na základě provedeného dokazování dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanými uzavřela smlouvu o dílo podle §631 obč. zák., v níž se zavázala provést rekonstrukci jejich rodinného domu za sjednanou cenu 1,691.930,40 Kč. Účastníci smlouvy si zároveň stanovili „způsob ceny za provedené vícepráce, které budou odsouhlaseny investorem.“ Projekt na rekonstrukci domu vykazoval takové vady, že ji podle něho nebylo možno provést. Z toho důvodu během provádění díla vyvstala potřeba řady víceprací, které jsou uvedeny ve stavebním deníku. Vícepráce byly odsouhlaseny buď samotnými žalovanými nebo stavebním dozorem Ing. S. Ze znaleckého posudku J. T. soud zjistil, že cena víceprací vynucených buď vadou projektu nebo vyžádaných investorem činila 690.291,- Kč. Při vázanosti žalobou soud prvního stupně od žalované částky 667.800,- Kč odečetl částku 252.232,80 Kč, o niž žalobkyně rozšířila žalobu podáním došlým soudu až dne 6. 3. 1998; námitku promlčení uplatněnou žalovanými ve vztahu k této částce shledal proto oprávněnou. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení žalovaných, že zhotovitel prováděl vícepráce v důsledku odstraňování vad a škody, které sám zavinil, a nikoli proto, že si je objednali nebo proto, že jejich potřeba byla vyvolána vadnou projektovou dokumentací, kterou byli povinni zajistit.
K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem ze dne 16. června 2008, č. j. 18 Co 264/2008-902, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 259.877,- Kč s 16 % úroky od 5. 10. 1994 do zaplacení, do částky 155.690,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. až IV.). Vyšel ze zjištění, že předmětem smlouvy o dílo uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanými bylo zhotovení stavební části stavby, dodavatelská činnost a vyšší dodávky stavby rodinného domku v rozsahu stanoveném projektovou dokumentací a výkazem výměr. Cena za dílo 1,691.930,40 Kč bez DPH byla dohodnuta podle rozpočtu s tím, že dodatečné změny a vícepráce budou odsouhlaseny investorem a budou účtovány podle kalkulačního vzorce. Na základě tohoto zjištění dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nesměla být cena díla bez souhlasu objednatelů zvýšena a že práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté mohl zhotovitel účtovat jen tehdy, jestliže je objednatelé písemně schválili nebo dodatečně písemně objednali (§635 odst. 1 obč. zák.). Konstatoval, že předmětem žaloby došlé dne 3. 11. 1994 byla původně částka 440.094,90 Kč s příslušenstvím, na kterou zněla vystavená faktura, a představovala 90% sjednané ceny včetně víceprací, od níž byla odečtená částka 1,830.000,- Kč žalovanými již zaplacená. Při posouzení opodstatněnosti žaloby co do výše vyšel odvolací soud ze znaleckého posudku znalkyně T. ve znění jejího druhého dodatku a dospěl k závěru, že cena za dílo včetně ceny provedených a žalovanými odsouhlasených víceprací, které znalkyně vyčíslila částkou 545.559,- Kč (zahrnující i 5 % DPH), činí 2,322.086,- Kč; z ní 90 % se rovná částce 2,089.877,- Kč. Správným považoval postup znalkyně, která do ceny díla nezahrnula 674.722,- Kč představující cenu prací, které nebyly prováděny z důvodu odsouhlasených změn, nebo cenu subdodávek, které byly prováděny jiným způsobem. Po odpočtu žalovanými zaplacené částky 1,830.000,- Kč odvolací soud shledal žalovaný nárok důvodným jen v rozsahu 259.877,- Kč (s příslušenstvím), v rozsahu 155.690,20 Kč (s příslušenstvím) nikoli.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 155.690,20 Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a ohlašuje v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že při rozhodování vycházel ze znaleckého posudku znalkyně T., který považuje za neúplný a chybný; znalkyně uvažovala s nesprávně stanoveným rozsahem odsouhlasených víceprací, nezabývala se tím, které vícepráce byly vyvolány vadami projektu, a cenu víceprací podhodnotila. Namítá, že u dlažeb a obkladů vyšla znalkyně z cen uvedených v posudku Ing. Němce č. 43/1997 místo z doplněného posudku č. 49/1999, kde již byly uvedeny přesné výměry i ceny jednotlivých dlažeb. Rozebírá nesrovnalosti ve znalkyní vyčíslené hodnotě krovu a čistírně odpadních vod (kde k vícenákladům došlo v důsledku vadného projektu a investor je odsouhlasil). Upozorňuje na to, že znalkyně ani soud se dostatečně nevypořádaly s tím, jaká je hodnota víceprací způsobených vadou projektu, a jednotlivě je vyjmenovává (anglický dvorek, železobetonový věnec vnitřních zdí, spárování komínů, ocelový U sloup v podkroví, podbetonování štítové zdi, komínová dvířka, odvod dešťové vody pod terasou, nedostatek balkónových dveří). Má výhrady k zařazení některých položek víceprací mezi ty, které nebyly odsouhlasené investorem (změna původního terasovitého schodiště na dřevěné, zjištění stavu stávajícího trámového stropu, železobetonový věnec, otlučení veškerých omítek, bourání komínu, vyzdění komínu, spárování zdiva komínu, betonová komínová hlava, betonová mazanina ve stropě, doúčtování rotaflexu, hromosvod, anglický dvorek, práce natěračské a truhlářské). Prosazuje názor, že za odsouhlasené vícepráce je třeba považovat i ty, jež schválila Ing. S. (vykonávající stavební dozor), která byla pověřena zastupovat žalované ve věcech technických, a byla proto oprávněna měnit uzavřenou smlouvu o dílo. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se ztotožnili se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. I nadále tvrdí, že do rozsahu víceprací jimi písemně objednaných či schválených nelze zařadit změnu původního terasovitého schodiště na dřevěné, zjištění stavu stávajícího trámového stropu, železobetonový věnec, otlučení veškerých omítek, bourání komínu, vyzdění komínu, spárování zdiva komínu, betonovou komínovou hlavu, betonovou mazaninu ve stropě, doúčtování rotaflexu, hromosvod, anglický dvorek, práce natěračské a truhlářské, neboť se jednalo o opravu vadného plnění. Nesouhlasí s tím, že Ing. S. zmocnili k tomu, aby za ně schvalovala vícepráce, popř. je objednávala. Tato skutečnost nevyplynula ani z dokazování.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek přezkoumal ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. (existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v posuzované věci zatíženo, a že tedy je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je mimo jiné i nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí soudu.
Podle §157 odst. 2 o. s. ř. (v odvolacím řízení ve spojení s §211 o. s. ř.) soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
Z citovaného ustanovení vyplývá mimo jiné povinnost soudu v odůvodnění rozsudku uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí věci, má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu §132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Tento výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci (rozsahu dokazování, složitosti dokazování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod.). Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v §157 odst. 2 o. s. ř., je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů). Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 14/2001, zaujal právní názor, podle něhož je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních §157 a §132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit (§221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - nyní §219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.); jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je tomu tak proto, že činnost odvolacího soudu je zásadně činností přezkumnou, a jestliže je odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, brání tento nedostatek odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost.
V daném případě se žalobkyně domáhala zaplacení víceprací s odůvodněním, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanými smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce rodinného domu. Cena za dílo byla sjednána ve výši 1,691.930,40 Kč s tím, že smluvní strany si dojednaly i způsob stanovení ceny za provedené vícepráce. V rámci zhotovení díla zhotovitelka provedla i vícepráce. Žalovaní právní předchůdkyni žalobkyně zaplatili celkem 1,830.000,- Kč, částku 440.094,90 Kč účtovanou za vícepráce již nezaplatili. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda vícepráce provedené právní předchůdkyní žalobkyně žalovaní coby objednatelé odsouhlasili nebo si je objednali, popř. zda potřeba jejich provedení byla vyvolána vadným projektem (jak tvrdila žalobkyně), nebo zda se jednalo o opravu vadného plnění zhotovitele (jak tvrdili žalovaní). Soud prvního stupně posoudil právní vztah mezi účastníky podle §631 a §635 odst. 1 obč. zák. a s odkazem na znalecké posudky znalců Ing. N. a J. T. uzavřel, že „v průběhu provádění rekonstrukce se objevila řada víceprací, které jsou uvedeny ve stavebním deníku“, a že „vícepráce byly odsouhlaseny samotnými žalovanými nebo stavebním dozorem Ing. S..“ Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní jsou povinni hradit nejen vícepráce odsouhlasené, ale i ty, které musely být provedeny v důsledku vady projektu, neboť projektovou dokumentaci zajišťovali sami žalovaní.
Soud prvního stupně v rámci obsáhlého dokazování vyslechl účastníky řízení, řadu svědků, ustanovil znalce z oboru ekonomika - stavebnictví, odvětví ceny a odhady Ing. N. a J. T., kteří vypracovali znalecké posudky k vyčíslení ceny víceprací, které právní předchůdkyně žalobkyně provedla; tyto znalecké posudky ve znění jejich doplňků soud prvního stupně provedl k důkazům, vyslechl oba znalce a provedl důkaz listinami. Z písemného vyhotovení rozsudku však vyplývá, že v odůvodnění svého rozhodnutí nerespektoval zásady vyplývající z §157 odst. 2 a §132 o. s. ř. Ze znaleckého posudku znalce Ing. N. sice zjistil, že vypracovaný projekt na rekonstrukci byl vadný, a v důsledku toho se objevila potřeba provedení řady víceprací. Z provedeného dokazování ovšem neučinil žádný skutkový závěr o tom, které konkrétní vícepráce byly provedeny, ani které z nich byly žalovanými písemně schváleny nebo objednány, popř. které byly provedeny v důsledku vadného projektu; pouze obecně odkázal na údaje ve stavebním deníku, aniž z něho učinil jakékoli konkrétní zjištění. Skutkový závěr neučinil ani ohledně další pro věc významné skutečnosti, a to zda žalovaní zmocnili Ing. S. vykonávající stavební dozor ke schválení změn díla a víceprací. Spokojil-li se soud prvního stupně pouze ze zjištěním, které čerpal ze znaleckého posudku znalkyně T., že vícepráce vynucené vadou projektu nebo schválené objednateli dosáhly hodnoty 690.291,- Kč, postrádá jeho rozsudek pro právní posouzení věci rozhodné skutkové závěry a je proto nepřezkoumatelný . Ačkoli nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bránil zhodnotit jeho správnost, odvolací soud místo toho, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle §221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. z důvodu uvedeného v §219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř., napadené rozhodnutí po jeho věcném přezkumu změnil. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. I kdyby nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně nebránila odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost, je možnost dovolacího přezkumu rozsudku odvolacího soudu vyloučena v důsledku absence jeho řádného a přezkoumatelného odůvodnění (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, uveřejněný pod číslem 10 v sešitu 3/1994 Bulletinu Vrchního soudu v Praze) . Odvolací soud totiž s paušálním odkazem na znalecký posudek znalkyně T. vyšel z hodnoty víceprací, které byly objednateli schváleny (545.559,- Kč) a po výpočtu 90 % ceny díla včetně hodnoty odsouhlasených víceprací a odpočtu částky žalovanými již zaplacené přiznal žalobkyni částku o 155.690,20 Kč nižší; z jeho odůvodnění přitom nelze vysledovat, které vícepráce považoval za písemně schválené, resp. písemně objednané žalovanými a které nikoliv, popř. které byly provedeny v důsledku vadného projektu, a nevyslovil se ani k tomu, proč vícepráce, které schválila pouze Ing. S., za schválené žalovanými nepovažoval. Odvolací řízení je proto zatíženo další vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Dovolacímu soudu tím bylo znemožněno zabývat se dovolacími námitkami žalobkyně a zhodnotit správnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
Dovolací soud proto v rozsahu dovoláním napadeného výroku I. (co do částky 155.690,20 Kč s příslušenstvím) rozsudek odvolacího soudu zrušil včetně akcesorických výroků (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl částečně zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, byl ve stejném rozsahu zrušen i tento rozsudek (opět včetně akcesorických výroků) a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř., §243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. listopadu 2010
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu