ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4442.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4442/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. V. H. , zastoupeného JUDr. Petrem Chárou, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 6, proti žalované Městské části Praha 1 zastoupené Mgr. Tomášem Machurkem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, o 993.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 257/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2008, č.j. 54 Co 432/2007-72, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2008, č.j. 54 Co 432/2007-72, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 3. 4. 2007, č.j. 22 C 257/2006-44, Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 993.500,- Kč s ročními úroky z prodlení od 5. 11. 2005 do zaplacení, a to ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby vyhlášené Českou národní bankou pro dvoutýdenní repo operace platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Soud prvního stupně dovodil, že účast žalobce ve výběrovém řízení, které žalovaná vyhlásila formou veřejného návrhu na uzavření smluv o převodu specifikovaných bytových jednotek podle §276 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), nezavazovala k uzavření smlouvy, bude-li jeho nabídka vybrána jako „nejlepší.“ Jestliže žalobce neporušil žádnou smluvní povinnost, nelze ho sankcionovat smluvní pokutou, tj. tím, že mu nebude vrácena kauce složená na účet žalované (§544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“). Právo na opětující se dávky příslušenství (úroků z prodlení) opřel soud prvního stupně o ustanovení §517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2008, č.j. 54 Co 432/2007-72, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně vyloučil užití obchodního zákoníku a závazkový právní vztah žalobce a žalované posoudil jako majetkový vztah osob podle §1 odst. 2 obč. zák., konkrétně jako vztah založený nepojmenovanou smlouvou (§51 obč. zák.). Žalobce se stal účastníkem výběrového řízení (zájemcem o nabytí bytové jednotky) tím, že 13. 6. 2005 převzal „soutěžní dokumentaci“ a následující den složil na účet žalované kauci ve výši 993.500,- Kč. Výběrem žalobce jako v pořadí prvního zájemce pro koupi předmětné bytové jednotky mu vzniklo „právo na uzavření kupní smlouvy s žalovanou“ ; jestliže ho nevyužil, připadla kauce žalované, která postupovala v souladu s podmínkami výběrového řízení. „Propadnutí peněžité zálohy“ není podle odvolacího soudu smluvní pokutou (§544 obč. zák.), což ovšem nezpůsobuje neplatnost takového (sankčního) ujednání, které „neodporuje dobrým mravům.“ Pokud by nebyla dohodnuta sankce, bylo by možné – pokračuje odvolací soud – při tzv. „obálkové metodě“, u níž je hodnotícím kriteriem nabídnutá cena, extrémně vysokou nabídkou opakovaně a trvale mařit zamyšlený prodej majetku. O případ, kdy podle podmínek soutěže se kauce vrací, nešlo, protože v daném výběrovém řízení byl žalobce vybrán jako v pořadí první zájemce pouze u jedné bytové jednotky.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), oponuje závěru, podle něhož propadnutí peněžité zálohy není smluvní pokutou, ale sankcí za nevyužití práva uzavřít s žalovanou smlouvu o převodu vlastnictví předmětného bytu. Jestliže ze soutěžních podmínek nevyplývá povinnost vybraného zájemce uzavřít kupní smlouvu s žalovanou – a na tomto skutkovém zjištění vystavěly své právní závěry soudy obou stupňů – je vyloučeno takového účastníka výběrového řízení trestat za to, že své oprávnění nerealizoval. Soutěžní podmínky sice stanovily, že zájemci jsou vázáni podanými nabídkami (po dobu šesti měsíců nesměli nabídku, resp. nabídnutou kupní cenu bytové jednotky měnit); to však neznamená, že v případě výběru nabídky je takový zájemce povinen byt koupit. Ujednání obsažené v čl. 7 odst. 4 soutěžních podmínek proto odporuje dobrým mravům a žalované měla být uložena povinnost kauci (zálohu) žalobcem složenou vrátit. I kdyby měl žalobce povinnost kupní smlouvu uzavřít, jednalo by se o smluvní pokutu nepřiměřenou. Žádostí napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení formuloval dovolatel svůj dovolací návrh.
Žalovaná ve vyjádření trvá na tom, že povinnost uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky vyplývala z čl. 7 odst. 4 soutěžních podmínek; jinak se ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán užitými dovolacími důvody – zde namítanou nesprávností právního posouzení věci – včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o.s.ř.). Protože řízení před soudy obou stupňů vadami shora vytčenými netrpí, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení otázky, zda žalovaná má právo ponechat si částku 993.500,- Kč jako sankci za neuskutečněný prodej majetku.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (§451 odst. 1 obč. zák.). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (§451 odst. 2 obč. zák.).
Podle ustanovení §544 odst. 1 obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel z následujícího skutkového stavu, který – jak již bylo shora řečeno – dovolatel nezpochybnil.
Žalobce se účastnil výběru nejvhodnějších zájemců o uzavření smluv o převodu bytů do vlastnictví. V souladu s Podmínkami výběrového řízení na prodej volných bytových jednotek ze dne 17. 5. 2005 (dále jen „soutěžní podmínky“), které převzal 13. 6. 2005 a bezvýhradně akceptoval, zaplatil 14. 6. 2005 na účet žalované (prodávající) kauci 993.500,- Kč (výše byla stanovena částkou 5.000,- Kč za m2 celkové podlahové plochy bytu) a podal nabídku, v níž uvedl cenu, za kterou byt koupí, bude-li vybrán jako zájemce na prvním místě. Žalovaná v daném výběrovém řízení nabízela ke koupi deset bytů specifikovaných v příloze č. 1 soutěžních podmínek, mezi nimi i bytovou jednotku č. 1596/02 v budově č.p. 1596 na pozemku č. 2102 v katastrálním území N. M., (dále jen „předmětný byt“), k níž se vztahovala žalobcova nabídka. Usnesením zastupitelstva č. U05-0379 ze dne 27. 6. 2005 schválila žalovaná prodej předmětného bytu do společného jmění žalobce a jeho manželky (Mgr. L. H.) za kupní cenu 10.010.000,- Kč (včetně DPH). Žalobce – vybraný zájemce – odmítl uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví předmětného bytu a požádal o vrácení kauce; důvodem byla okolnost, že byl úspěšný svými nabídkami ve výběrovém řízení organizovaném žalovanou na prodej jiných bytových jednotek.
Podle čl. 15 soutěžních podmínek zájemcům, kteří se umístí ohledně jednotlivých bytů v pořadí jako první, předloží prodávající prostřednictvím organizátora výběrového řízení text smlouvy o převodu bytové jednotky do vlastnictví s výzvou, aby jej podepsali a v příslušném počtu vyhotovení ve lhůtě do 21 dnů ode dne převzetí předložili (jako podepsaný návrh smlouvy) prodávající. Nepředloží-li vyzvaný zájemce návrh smlouvy o převodu bytové jednotky do vlastnictví (s úředně ověřeným podpisem) ve stanovené lhůtě, je prodávající oprávněna vyzvat k uzavření smlouvy zájemce, který se ve výběrovém řízení umístil ohledně dané bytové jednotky v dalším pořadí. Soutěžní podmínky, které žalobce akceptoval, dále stanovily, že v případě uzavření kupní smlouvy s vybraným zájemcem, se složená kauce započítá na kupní cenu (čl. 7 odst. 3). Neuzavře-li však vybraný zájemce příslušnou smlouvu o převodu bytové jednotky do vlastnictví ve lhůtě a za stanovených podmínek, „propadne zaplacená kauce jako smluvní pokuta prodávajícímu“ (čl. 7 odst. 4). Výjimka platila jen pro zájemce vybraného jako první v pořadí u více než jedné bytové jednotky, jestliže již nebude mít zájem o uzavření všech kupních smluv o převodu bytů do vlastnictví; v takovém případě se žalovaná zavázala zaplacenou kauci vrátit (čl. 7 odst. 7).
S odvolacím soudem se lze ztotožnit v tom, že účastí ve výběrovém řízení, tj. přijetím soutěžních podmínek, složením kauce a podáním nabídky koupě bytu, vznikl mezi žalobcem a žalovanou právní vztah, který nelze podřídit žádnému ze smluvních typů upravených občanským zákoníkem (§51 obč. zák.), zejména veřejné soutěži (§847 a násl. obč. zák.) nebo veřejnému příslibu (§850 a násl. obč. zák.). Účelem právního vztahu založeného účastí ve výběrovém řízení bylo určit na základě stanovených kritérií nejvhodnější nabídky koupě bytových jednotek. Podmínky výběrového řízení předpokládaly, že tím, kdo prvnímu v pořadí umístěnému zájemci navrhne uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky, bude žalovaná (prodávající) a že oslovený zájemce ve lhůtě v soutěžních podmínkách vymezené návrh příjme. Povinnost akceptovat návrh na uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky v soutěžních podmínkách zahrnuta nebyla a – jak správně uzavřel odvolací soud – nelze ji dovodit ani výkladem čl. 7 odst. 4, popř. jiného ustanovení soutěžních podmínek.
Podmínka, podle níž je účastník výběrového řízení k doložení závaznosti své nabídky povinen složit na účet žalované kauci, která má v případě následného uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky povahu zálohy na kupní cenu, neodporuje zákonu ani dobrým mravům. Možnost úplatného převodu vlastnictví bytové jednotky v případě, že nabídka účastníka výběrového řízení bude žalovanou vyhodnocena jako nejvhodnější, je dostatečným právním důvodem k plnění (k poskytnutí zálohy na koupi).
Úvaha odvolacího soudu, že propadnutí peněžité zálohy není smluvní pokutou ve smyslu §544 a násl obč. zák., ale sankcí za maření zamyšleného prodeje majetku, nemá pro posouzení věci žádný právní význam; jde totiž o vyjádření téhož, neboť zmaření prodeje bytu je uskutečněno nepřijetím návrhu na uzavření smlouvy o jeho koupi. Bez zřetele k tomu, zda žalovaná uzavřela smlouvu o převodu vlastnictví předmětného bytu se zájemcem, který se umístil ve výběrovém řízení v dalším pořadí (čl. 15 odst. 3 soutěžních podmínek), je vyloučeno sankcionovat žalobce za to, že návrh na uzavření kupní smlouvy nepřijal, protože taková povinnost z účastenství ve výběrovém řízení nevyplývala. Ustanovení čl. 7 odst. 4 soutěžních podmínek o propadnutí kauce prodávající, neuzavře-li vybraný zájemce smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky, je proto neplatné, neboť obsahem odporuje zákonu, konkrétně ustanovení §544 odst. 1 obč. zák. (§39 obč. zák.).
Nárok na vrácení zálohy poskytnuté v souvislosti s předpokládanou koupí bytové jednotky, která se neuskutečnila, je nárokem z titulu vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním, jehož právní důvod dodatečně odpadl (§451 odst. 2 obč. zák.). Právní důvod, na jehož základě žalobce uhradil žalované 993.500,- Kč, odpadl uplynutím lhůty, v níž byl oprávněn přijmout návrh na uzavření smlouvy o převodu vlastnictví předmětné bytové jednotky.
Odlišné právní posouzení uplatněné v dané věci odvolacím soudem, které žalobce v dovolání užitými argumenty napadl (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), je tedy nesprávné, a proto nemůže obstát ani rozhodnutí, které na něm spočívá; Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud (soud prvního stupně) rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu