ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.449.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 449/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) L. D., a b) M. D., zastoupených JUDr. J. S., advokátem, proti žalované obci B. u L. zastoupené JUDr. V. L., advokátem, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 859/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2009, č.j. 11 Co 100/2008-133, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 11. 2007, č.j. 5 C 859/2007-110, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2009, č.j. 11 Co 100/2008-133, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 5. 11. 2007, č.j. 5 C 859/2007-110, jímž okresní soud uložil žalované zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku 100.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a 3.767,- Kč na náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí soudů obou stupňů napadla žalovaná – zastoupená advokátem – dovoláním, v němž neuvedla žádný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v §241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Obsahem dovolání byl jen příslib jeho odůvodnění po odpadnutí zdravotních překážek na straně právního zástupce žalované. Dovolání nebylo doplněno.
Rozsudek soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání, pokud směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3, věty první, o.s.ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §240 odst. 1, věty první, o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu – obsahující správné poučení o opravném prostředku – byl právnímu zástupci žalované doručen 25. 9. 2009. Posledním dnem dvouměsíční prekluzívní lhůty, v níž bylo možno doplnit dovolání o důvody, z jakých se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, byla středa 25. 11. 2009 (§240 odst. 1, věta první, §241b odst. 3, věta první, §243c odst. 1, §57 odst. 2 o.s.ř.).
Uplynutím lhůty podle §241b odst. 3, věty první, o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání staly neodstranitelnými. Výzva k doplnění dovolání o vylíčení skutečností, v nichž dovolatelka spatřuje naplnění dovolacích důvodů, je nadbytečná (ani pokud by dovolání po uplynutí uvedené lhůty doplnila z vlastní iniciativy, nesměl by dovolací soud k takovému podání přihlížet).
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání, pokud směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, odmítl (§243c odst. 1, §43 odst. 2, §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 a 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobcům, kteří by na jejich náhradu jinak měli právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. února 2010
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu