ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4539.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4539/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (Územní pracoviště Ústí nad Labem, Mírové nábřeží 36), proti žalovaným 1) M. V. a 2) M. V. , zastoupeným JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem Lounech, Beneše z Loun 50, o zaplacení příslušenství z částky 85.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 222/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. května 2008, č. j. 10 Co 271/2006-37, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. května 2008, č. j. 10 Co 271/2006-37, ve výroku, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. ledna 2006, č.j. 10 C 222/2005-25, tak, že „se zamítá žaloba na zaplacení úroků z prodlení od 16. 6. 2000 do 27. 5. 2005 a úroků do výše 7,5% od 28. 5. 2005 do zaplacení“,
se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně po žalovaných požadovala zaplacení 85.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nesplnili podmínky stanovené smlouvou o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu a jsou tudíž povinni příspěvek vrátit.
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 19. ledna 2006, č. j. 10 C 222/2005-25, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 85.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 16. 6. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. května 2008, č. j. 10 Co 271/2006-37, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení „úroků z prodlení od 16. 6. 2000 do 27. 5. 2005 a úroků do výše 7,5 % od 28. 5. 2005 do zaplacení“, jinak jej potvrdil.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaní uzavřeli dne 16. 5. 1990 s tehdejším Okresním národním výborem v Litoměřicích smlouvu o poskytnutí státního příspěvku
na individuální bytovou výstavbu občanům a o omezení převodu nemovitosti (č. 313/90) podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění účinném do 23. 11. 1990 (dále jen „vyhláška č. 136/1985 Sb.“), ve výši 85.000,- Kč. Žalovaní se v článku 4 smlouvy zavázali výstavbu dokončit tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let od uzavření smlouvy. V článku 6 smlouvy si smluvní strany sjednaly povinnost stavebníků oznámit neprodleně národnímu výboru skutečnost, že nedodrželi některou z podmínek uvedených ve smlouvě a příspěvek do třiceti dnů poté národnímu výboru vrátit. Stavba nebyla ve stanovené lhůtě (tj- do 16. 5. 2000) zkolaudována. Žalobkyně dopisem ze dne 18. 5. 2005 vyzvala žalované, aby státní příspěvek ve výši 85.000,- Kč vrátili, což žalovaní neučinili. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaní porušili smluvní podmínku, konkrétně podmínku dokončit stavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci do deseti let od uzavření smlouvy a jsou tudíž povinni příspěvek státu vrátit. Oproti němu však dovodil, že počátek prodlení žalovaných s vrácením státního příspěvku nenastal marným uplynutím desetileté lhůty od uzavření smlouvy, ale teprve poté, kdy žalovaní do třiceti dnů příspěvek nevrátili po výzvě žalobkyně.
Proti výroku rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části výroku o úrocích z prodlení, podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jí vzniklo právo na vrácení poskytnutého příspěvku podle §563 obč. zák. až na základě výzvy uplynutím k tomu určené třicetidenní lhůty. Má zato, že ke splatnosti závazku žalovaných nebylo významné, zda je vyzvala k vrácení příspěvku a prosazuje názor, že žalovaní se ocitli v prodlení ve smyslu ujednání bodu 6 smlouvy již 16. 6. 2000. Nesprávně tudíž bylo rozhodnuto i o výši úroků. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, neboť „směřuje proti výroku o příslušenství pohledávky, které nebylo kapitalizováno“. Závěr odvolacího soudu, že žalovaná pohledávka se stala splatnou teprve po výzvě žalobkyně k plnění, považují za správný.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) za splnění podmínky stanovené §240 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro posouzení počátku prodlení žalovaných a na to navazující výše úroků z prodlení je zásadní vyřešení otázky splatnosti závazku žalovaných vrátit poskytnutý státní příspěvek.
Nejvyšší soud již dříve ve svých rozhodnutích (např. v rozsudcích ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1337/2007, či ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3989/2008) zdůraznil, že v případě smluv o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. šlo o „podmíněně nenávratné finanční prostředky“ poskytované státem za účelem podpory snah občanů zajistit si vlastní bydlení, a vyložil, že podmínky, za kterých stát zastoupený příslušným státním orgánem občanům příspěvek poskytl (čerpat finanční prostředky jen na úhradu nákladů spojených s výstavbou, dosáhnout právní moci kolaudačního rozhodnutí nejpozději do deseti let od uzavření smlouvy, užívat dům k trvalému bydlení a nepřevést jej na jiného po stanovenou dobu), představovaly odkládací podmínku (§36 obč. zák.), neboť až do doby porušení smluvních povinností stavebníky je povinnost vrátit poskytnutý příspěvek netížila. Porušením závazku výstavbu dokončit tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let od uzavření smlouvy, došlo k naplnění odkládací podmínky, na kterou bylo případné vrácení příspěvku vázáno, a žalobkyni vzniklo bez dalšího dnem následujícím po uplynutí dohodnuté desetileté lhůty právo na vrácení poskytnutého příspěvku.
V souzené věci tedy žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnutého příspěvku dne 17. 5. 2000, a ode dne 18. 5. 2000 pak byli žalovaní v prodlení se splněním tohoto dluhu. Vycházel-li odvolací soud z toho, že žalobkyni právo na vrácení poskytnutého příspěvku vzniklo podle §563 obč. zák. až na základě její výzvy uplynutím k tomu určené lhůty, tj.
k 28. 5. 2005, stanovil počátek prodlení žalovaných v rozporu s §36 odst. 1 a 2 větou první, §122 odst. 2 a §517 odst. 1 větou první obč. zák. Jelikož chybně určil počátek prodlení žalovaných, není správné jeho rozhodnutí ani v otázce výše úroků z prodlení. Podle §517 odst. 2 části věty za středníkem obč. zák. a podle §1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 27. 4. 2005 (čl. II nařízení vlády č. 163/2005 Sb.), činila ke dni 18. 5. 2000 jejich výše 10 % (dvojnásobek diskontní sazby 5 %).
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl žalobkyní uplatněn opodstatněně a jeho prostřednictvím se jí podařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku a v závislých nákladových výrocích zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení bude odvolací soud vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku (§243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu