ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4972.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4972/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. Z. , zastoupeného Mgr. Ing. Tomášem Veselým, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 386, proti žalované Ing. Z. Z. , zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92, o zaplacení 392.647,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 268/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. února 2008, č. j. 23 Co 525/2006-340, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. května 2006, č. j. 15 C 268/98-293, zamítl žalobu, jíž bylo požadováno, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 545.920,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. února 2008, č. j. 23 Co 525/2006-340, „změnil“ rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 153.272,90 Kč se zde specifikovaným příslušenstvím a co do zbývající částky 392.647,10 Kč se specifikovaným příslušenstvím žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud zamítl žalobu o zaplacení 392.647,10 Kč se specifikovaným příslušenstvím, podal žalobce dovolání. Jeho názor, že toto dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), nemůže obstát. Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. Pro posouzení, zda jde o měnící či potvrzující rozsudek, není samo o sobě významné, zda odvolací soud formálně rozhodl podle §220 odst. 1 o. s. ř. nebo zda postupoval podle §219, popřípadě 219a a 221 o. s. ř.; rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení. V dané věci posoudily soudy obou stupňů práva a povinnosti v právních vztazích ohledně částky 392.647,10 Kč shodně, tj. dospěly k závěru, že žalovaná se ohledně této části žalovaného nároku na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, a proto žalobu v uvedeném rozsahu shodně zamítly. Skutečnost, že odvolací soud rozsudečný výrok, jímž rozhodl o věci samé, formuloval jako změnu rozsudku soudu prvního stupně, je proto nevýznamná.
Dovolání proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud ve skutečnosti potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pak není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je tudíž přípustné pouze k řešení právních otázek, jež se vyznačují zásadním významem (tj. těch, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení dovolatel zpochybnil). V dovolání lze proto samostatně namítat zásadně jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno; dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít.
Ačkoli žalobce v dovolání avizuje uplatnění všech dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř., z obsahové konkretizace jeho dovolacích námitek vyplývá, že brojí výlučně proti skutkovým zjištěním, ze kterých odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Nesouhlasí totiž se závěrem, že žalovaná v řízení prokázala, že plnění, které jí poskytl na úhradu leasingových splátek v době od 5. 12. 1994 do 7. 8. 1995, zčásti (konkrétně v rozsahu 392.647,10 Kč) vrátila, a vytýká odvolacímu soudu, že neuvěřil jeho tvrzení, že částku 226.640,70 Kč žalované předal spolu s pořízenou obuví na vypořádání půjčky, kterou mu poskytla v prosinci 1996 v celkové výši 700.000,- Kč. Tyto námitky směřují proti skutkovým, nikoli právním závěrům. Právním posouzením věci je totiž taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Z dovolací argumentace je však zřejmé, že žalobce formuluje vlastní skutková zjištění, jejichž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech (a vyšel z jeho verze skutku), musel by dospět k odlišnému posouzení věci a to, že žalovaná se na jeho úkor platbami, které za ni uhradil na leasingových splátkách, bezdůvodně obohatila nad rámec soudem mu přiznaných 153.272,90 Kč i o částku 392.647,10 Kč. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. - jak bylo výše vyloženo - není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu