ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.5228.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 5228/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Matco, s.r.o. se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 11000, identifikační číslo 26425033, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovanému L. I. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 150/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2008, č. j. 11 Cmo 81/2008-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Rašovského, advokáta se sídlem v Brně, Kotlářská 51a.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2007, č. j. 51 Cm 150/2004-25, zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 935/94, které skončilo rozsudkem ze dne 22. června 1999, č. j. 51 Cm 935/94-61, a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že znalecký posudek č. 731-02/02 ze dne 15. 7. 2002 ani případný výslech znalce o vadách autobusu OASA HD – 12 nejsou novými skutečnostmi, které nemohl žalovaný použít v původním řízení, a zároveň by nemohly přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci zaplacení částky 4,199.908,50 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze poté, co napadené rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 31. 12. 2000, je usnesením ze dne 25. června 2008, č. j. 11 Cmo 81/2008-43, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž argumentuje ve prospěch věcných důvodů pro povolení obnovy řízení.
Nejvyšší soud České republiky projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž návrhy (žaloby) na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“
V posuzovaném případě jde o návrh (žalobu) na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Prahu pod sp. zn. 51 Cmo 935/94, v němž byl vydán rozsudek dne 22. června 1999, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. Návrh žalovaného na obnovu řízení je proto třeba projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., a to nejen v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, ale i v řízení dovolacím (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.). Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se pro dovolací řízení rozumí zejména posouzení podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání je vymezena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. dovolání přípustné není, protože dovolatel nenamítá žádnou z vad řízení tam uvedených (tzv. zmatečností) a takové vady, k nimž soud přihlédne, i když nejsou v dovolání namítány (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud nezjistil ani z obsahu spisu.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani podle §238 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudkům odvolacího soudu, kdežto v této věci odvolací soud rozhodoval usnesením.
Rovněž podle §238a o. s. ř. přípustnost dovolání být dána nemůže, protože napadené rozhodnutí není rozhodnutím měnícím uvedeným pod bodem a) tohoto ustanovení, a nejde o žádné z rozhodnutí vyjmenovaných zde pod body b) až f).
Konečně ani podle §239 odst. 1 o. s. ř. přípustnost dovolání dovodit nelze, protože rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení není rozhodnutím ve věci samé, a takovým rozhodnutím proto nemůže být ani rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/1997, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61/1998).
Jelikož přípustnost dovolání nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, dovolací soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) v souladu s §243b odst. 4 věty první o. s. ř. a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Okolnost, že napadené usnesení odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o tom, že je dovolání přípustné, bez dalšího přípustnost dovolání nezakládá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, publikované pod C 1457/21 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] stanovená podle §10 odst. 1, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 1.750,- Kč a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu