ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.5427.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 5427/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. S. a b) L. S. , zastoupených JUDr. Vladimírem Zavadilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, proti žalované P. S. , zastoupené JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Nákladní 895/41, o vrácení daru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 160/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. srpna 2008, č. j. 57 Co 154/2008-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.180,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcely Urbanové, advokátky se sídlem v Opavě, Nákladní 895/41.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. listopadu 2007, č. j. 10 C 160/2007-57, jímž byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že každý z žalobců je v rozsahu jedné ideální poloviny spoluvlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li
o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Přestože žalobci v dovolání označují dovolací důvod podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jejich dovolacích námitek tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud provedl všechny navržené důkazy, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci v otázce hrubého porušení dobrých mravů ze strany obdarované. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobci v dovolání uplatnili, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud dovolání žalobců – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §17 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 20.000,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 4.060,- Kč. Poměr, v jakém má každý z žalobců zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení žalované, vyplývá ze skutečnosti, že ke společnému projednání byly spojeny jejich samostatné žaloby na určení spoluvlastnictví ke sporným nemovitostem. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. května 2010
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu