ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.598.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 598/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré v právní věci žalobce Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská třída 60, proti žalovanému Z. C. (dříve N.), o zaplacení částky 964,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu10 pod sp. zn. 23 C 190/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2008, č. j. 30 Co 44/2008-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením odmítl Městský soud v Praze odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. června 2007, č. j. 23 C 190/2007-12, jímž byla uložena povinnost zaplatit žalobci 964,- Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; důvodem byly vady odvolání, jež bránily jeho projednání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jelikož v uvedeném případě je dovoláním napadáno usnesení ve výroku, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž dána není, neboť posuzovanou věc nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Zbývá proto přípustnost podle §239 odst. 3 o. s. ř.
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a a §75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d).
Jelikož napadené rozhodnutí není usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), není dovolání žalovaného přípustné ani podle §239 odst. 3 o. s. ř. Obdobně Nejvyšší soud České republiky rozhodl již v usnesení ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 72/2005.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003).
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; proto je dovolací soud odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2010
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu