ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.772.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 772/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. P. Š. , zastoupeného JUDr. Františkem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 23, proti žalovanému A. M. , zastoupenému Mgr. Petrem Pecháčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o zaplacení 177.365,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 74/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008, č.j. 17 Co 34/2008-370, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.604,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Pecháčka, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, č.j. 42 C 74/2005-349, zamítl žalobu o zaplacení 189.500,- Kč s 17 % úroky z prodlení od 29. 6. 1998 do zaplacení a žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení žalovanému a státu.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé co do částky 12.134,80 Kč s příslušenstvím zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu „do všech jeho výroků“ podal žalobce dovolání, které hodnoceno podle jeho obsahu směřuje pouze proti potvrzujícímu výroku ve věci samé, neboť zbylé výroky zůstaly argumentací dovolatele nedotčeny. Žalobce ohlásil dovolací důvody podle §241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Odvolacímu soudu vytýká, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl další znalecký posudek, který by v souladu s ujednáním dodatku ke smlouvě o dílo posoudil, co bylo příčinou odlepení parket po celé ploše bytu. Znalecký posudek Technického a zkušebního ústavu stavebního, podle kterého byl důvodem odlepení vlysů nevhodný podklad, podmínky dodatku nesplňuje, neboť hodnotil stav jen jedné místnosti. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na to, že vlysy přilepené jinou lepicí hmotou na stejný podklad v jiných částech bytu se neodlepily, a dále na to, že uvedený znalecký posudek vychází výhradně z posudku vypracovaného ještě před uzavřením dodatku, takže soud jej neměl akceptovat. Podle dovolatele by k odlepení vlysů za použití jiné technologie pokládky nedošlo, což vyplývá i ze znaleckého posudku Ing. M. P., CSc., který předkládá. Dále namítá, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily obsah uzavřeného dodatku tak, že se jím žalobce vzdal práva domáhat se svých nároků žalobou i pro případ, že ze znaleckého posudku zvoleného ústavu se nebude podávat zavinění zhotovitele. Takové ujednání dodatek neobsahuje a takový „záměr“ účastníků nelze „předjímat“ . Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu. Má za to, že jeho zavinění za vady díla nebylo prokázáno, a nebyla tak splněna sjednaná podmínka pro vrácení zálohy žalobci. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Přípustnost podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nepřichází v úvahu. Rozsudku soudu prvního stupně, který byl potvrzen dovoláním napadeným rozhodnutím, sice předcházel odvolacím soudem zrušený rozsudek ze dne 13. 9. 2005, č.j. 42 C 74/2005-167, avšak obvodní soud jím žalobu co do 177.365,20 Kč s příslušenstvím také zamítl, a ani oproti svým dřívějším rozsudkům ze dne 3. 2. 2000, č.j. 42 C 241/98-30, a ze dne 15. 11. 2001, č.j. 42 C 241/98-93, nerozhodl soud prvního stupně jinak, protože by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, nýbrž respektoval závěry formulované ve zrušovacím nálezu Ústavního soudu. Dovolání nemohlo být shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť žalobce nesprávnost právního posouzení věci nenamítl.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Takovými jsou výhrady dovolatele, že odvolací soud neúplně zjistil skutkový stav, vycházel-li ze znaleckého posudku Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p. a nedoplnil-li dokazování dalším znaleckým posudkem, jak navrhoval žalobce.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávný výklad obsahu dodatku ke smlouvě o dílo, jedná se o námitky, které vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). Užití tohoto dovolacího důvodu je však v případě dovolání, které může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vyloučeno (srov. znění §241a odst. 3 o.s.ř.). Ostatně z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud dodatek nevyložil způsobem, proti kterému dovolatel brojí, neboť výslovně uvedl, že „toto rozhodnutí neřeší jiné nároky žalobce, pokud by z odpovědnosti za vady vyplývaly, protože nebyly žalobcem uplatněny“ .
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 9.370,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.934,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 23. září 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu