ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.824.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 824/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. P. H., zastoupeného Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovaným 1) V. S. a 2) D. V., zastoupeným Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, o 23.684,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 169/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2008, č. j. 21 Co 248/2006-162, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.864,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marcely Horákové, advokátky se sídlem v Olomouci, Riegrova 12.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. března 2006, č. j. 7 C 169/2004-112, tak, že „žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 23.684,- Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 1,870.000,- Kč od 14. 11. 2000 do 11. 12. 2003, s 10% úrokem z prodlení z částky 1,370.000,- Kč od 12. 12. 2003 do 23. 1. 2004, s 10% úrokem z prodlení z částky 115.000,- Kč od 24. 1. 2004 do 2. 2. 2005 a s 10% úrokem z prodlení z částky 23.684,- Kč od 3. 2. 2005 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Bez významu jsou tudíž výhrady dovolatele, že nebyla půjčena částka 1,870.000,- Kč, ale jen 1,780.000,- Kč, že soudy nepřihlédly k obsahu zástavní smlouvy ze dne 6. 10. 2000 a kupní smlouvy z téhož dne, ani k rozsudku Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 5 C 81/2005 a rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 14 Co 272/2003. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 písm. a) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve výši 5.670,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a částka 1.194,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tedy 6.864,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustné.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu