ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.848.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 848/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M. V., zastoupené opatrovníkem P. K., proti žalované RNDr. L. T., zastoupené JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 532/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. října 2009, č. j. 19 Co 2382/2009-198, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. října 2009, č. j. 19 Co 2382/2009-198, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. června 2009, č. j. 10 C 532/2007-170, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalovaná v dovolání sice namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), její výhrady však směřují především ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely, resp. k hodnocení provedených důkazů (zejména znaleckých posudků), při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Oproti soudům prosazuje názor, že v řízení nebylo spolehlivě zjištěno, že žalobkyně v době uzavření darovací smlouvy trpěla duševní poruchou, která ovlivnila (snížila) její rozpoznávací a zčásti i ovládací schopnosti natolik, že nebyla schopna posoudit následky svého chování. Argumentuje-li žalovaná nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech ohledně zdravotního stavu žalobkyně v době uzavření darovací smlouvy (konkrétně jejího duševního stavu), musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že nelze aplikovat §38 odst. 2 obč. zák. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s .ř. jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bezcenné, resp. dovolací soud k nim nepřihlíží (skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání zpochybnit a je pro dovolací soud závazný).
Dovolatelkou namítané vady řízení spočívající v „procesním pochybení při opatřování znaleckého posudku“ a v tom, že soudy nepřipustily její další důkazní návrhy, zejména výslechy svědků, kteří mohli objasnit chování žalobkyně v den podpisu smlouvy - i kdyby byly dány - nemohou být pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní, neboť nemají přesah do roviny zásadního posouzení procesních předpisů (otázka, zda je či není takových vad, nevychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesně právního předpisu).
Jelikož dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni podle obsahu spisu náklady v tomto stádiu řízení nevznikly a žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu