ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.903.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 903/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. S. , proti žalovanému Ing. J. D. , zastoupenému JUDr. Danielem Šplíchalem, advokátem se sídlem Praha 1, Křemencová 8, o zaplacení částky 331.585,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 122/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. října 2008, č. j. 31 Co 359/2008-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 14. října 2008, č. j. 31 Co 359/2008-119, kterým Krajský soud v Praze potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Kolíně, jímž byla žalovanému uložena platební povinnost ve výši 331.585,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že mimosoudní dohoda účastníků ze dne 29. 9. 1997 není částečně v bodě 8. neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu §39 a §41 obč. zák., k němuž dospěl na základě zjištění, že účastníci se v uvedené mimosoudní dohodě dohodli na zrušení jejich společného nájmu družstevního bytu s tím, že výlučným nájemcem předmětného bytu a členem družstva se stane žalovaný, a dohodli se na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů tak, že žalovaný, převede-li členská práva a povinnosti v družstvu na jinou osobu než děti účastníků, zaplatí žalobkyni jednu polovinu z rozdílu mezi takto získanou částkou a 2x 73.415,- Kč.
Vzhledem k tomu, že řešení otázky platnosti mimosoudní dohody účastníků z pohledu §39 obč. zák. se odvíjí od posouzení jedinečných skutkových okolností konkrétního případu, postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, a tudíž není způsobilé založit zásadní právní význam napadeného rozsudku (právní závěr o platnosti uvedeného právního úkonu má význam právě a jen pro projednávanou věc). Navíc spojuje-li žalovaný částečnou neplatnost mimosoudní dohody v bodě 8. s ujednáním účastníků, že byt převede až poté, co se žalobkyně (v době, kdy již nebude v žádném vztahu k družstevnímu bytu a družstvu) k jeho záměru vyjádří a co se dohodnou o případném dalším nájemci, přehlíží, že odvolací soud posoudil toto ujednání jako fakticky právně neúčinné a že právo žalobkyně na plnění dovodil z ujednání účastníků o jejich vypořádání, které bylo vázáno na převod členských práv a povinností žalovaným na jinou osobu.
S přihlédnutím k nezpochybněnému závěru, že mimosoudní dohoda je platným právním úkonem, bylo již nadbytečné zvažovat, zda pro řešení otázky oddělitelnosti části právního úkonu (bodu 8. dohody) od ostatního jeho obsahu (§41 obč. zák.) má napadené rozhodnutí zásadní právní význam.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. prosince 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu